Nové tůňky přitahují čolky i rosničky a zahánějí sucho. Jejich tvůrce teď oslovují z celé republiky

Z chlapecké záliby se stal vzor pro celé Česko. Již v dětství začal Lubor Křížek na potoce u vsi, kde bydlel, hloubit tůňky – neboli jezírka, jak jim říká. Prosby o radu a pomoc s podobnými pokusy mu nyní přicházejí z celé republiky. Sám připouští, že nestíhá na všechny odpovídat. Vytváření tůněk a rybníčků vnímá jako způsob, jak se bránit suchu a zároveň přitáhnout vzácné a mizející živočichy i rostliny. O tůňkaři a rybníkáři točil pro 168 hodin Martin Mikule.

Video 168 hodin
video

168 hodin: Tůňkař a rybníkář

První tůňky vyhloubil Lubor Křížek na potoce na Sedlčansku, kde žije. Tehdy mu byly čtyři roky. V dětství to pro něj byla hra, ale v dospělosti se staly tůně svého druhu smyslem života. Hledá místa, která jsou pro jejich vyhloubení nejvhodnější – taková, kde se po dešti dlouho drží voda.

Jezírka nechává vyhloubit bagrem, poté již stačí, aby zapršelo, a jámy se plní vodou. Pak je ještě nutné je osázet vodní plochu rostlinami, které zajistí, že zůstane čistá. „Třeba 25 procent plochy tůně osázím různými vodními rostlinami. Když to není nic velkého, tak to také není nic těžkého. Ty rostliny vyfiltrují vodu, čili to mám čisté,“ popsal.

Okolí nově založených a udržovaných tůní potom ožívá nevídaným způsobem. Přicházejí žáby a čolci, přilétají čápi. A hlavně není v okolí sucho – na rozdíl od zbytku republiky. „Sucho je čím dál větší, stupňuje se to, protože není vůle, aby se krajina přizpůsobila tomu, že voda zasákne. Srážkový úhrn už nevypadá tak, že čtrnáct dnů prší a všechno krásně zasákne. Změnilo se podnebí, změnilo se klima a srážkové úhrny jsou v podobě přívalových dešťů,“ upozorňujee Lubor Křížek.

Jeho práci oceňují sousedé – starosta obce Kosova Hora Martin Krameš věří, že hloubení tůní pomůže také ke zvednutí hladiny podzemní vody – a souhlasí i experti. „Ukazuje, že i samotný člověk bez dotačních a dalších prostředků dokáže vodu v krajině zadržet, obnovit tam biodiverzitu a žít v souladu s přírodou,“ podotkl Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy.

Podle Bedřicha Moldana (TOP 09) z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy kráčela česká krajina k současnému neutěšenému stavu desítky let. „Začalo to už za komunistů, kdy se rozoraly meze, zvětšily lány a masově se dělaly meliorace,“ upozornil.

Tůňkami na Sedlčansku jejich tvůrce inspiroval doslova celou republiku, která se na něj nyní ve velkém obrací se žádostmi o rady. Spoustě lidí už poradil, jiným ale ne – nemá čas, protože nechce opustit svou profesi specialisty na péči o vzrostlé stromy. „Když vidím, kolik lidí mě oslovilo, tak bych to dělal deset životů,“ míní.

Zároveň však Lubor Křížek věří, že do boje proti suchu se může podobně jako on zapojit každý. „Každý z nás pro to může něco udělat. Všichni jsme toho součástí a nemůžeme nic svádět na politiku,“ uzavřel.