Prezident Miloš Zeman stále odmítá návrh premira Andreje Babiše (ANO), aby odvolal ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD). Skupina senátorů chce proto ústavní žalobu rozšířit také o nečinnost prezidenta. Podle Jana Kudrny z katedry ústavního práva na Právnické fakultě UK jde o krok správným směrem, osobně by prý ale senátní návrh podstatně zkrátil a v žalobě zdůraznil právě odmítání odvolat ministra. „Myslím si, že v tomto případě už prezident neplní to, co od něj v tuto chvíli ústava očekává,“ uvedl v Událostech, komentářích. Zároveň ale upozorňoval, že podle jeho názoru nemá moc velký smysl podávat kompetenční žalobu. Navíc už jednou ústavní soud konstatoval, že má prezident konat bez zbytečného odkladu. Rozhovor s Janem Kudrnou vedl Martin Řezníček.
Senátoři rozhodli o rozšíření ústavní žaloby také o nečinnost prezidenta při odvolání ministra kultury Staňka. Máte pro to pochopení? Je to správné rozhodnutí, rozšířit ten už poměrně dlouhý seznam o tento konkrétní bod?
Osobně si myslím, že je to krok správným směrem. Ale současně bych ten návrh – jak jsem měl možnost ho vidět – výrazně odlehčil. To znamená: podstatně bych ho zkrátil a naopak bych zdůraznil tohle: myslím si, že v tomto případě už prezident neplní to, co od něj v tuto chvíli ústava očekává, konkrétně článek 74.
U ostatních věcí, které jsou v návrhu prezidentovi vytýkány, tak tam si nejsem úplně jistý, jestli to zdaleka vůbec je jeho konání.
Je to samozřejmě velmi hypotetické: je otázka, zda se na tom dokáže dohodnout Senát, a ještě méně pravděpodobné je to v Poslanecké sněmovně. Ale když jste zmínil, že prezident nekoná tak, jak by měl. Pokud by zákonodárce při tehdejší tvorbě ústavy chtěl dát prezidentovi nějakou lhůtu, tak by ji tam dal. On ji tam nedal. To znamená: nemá skutečně prezident pravdu v tom, že má nějaký manévrovací prostor? Byť to neznamená, že nakonec ministra neodvolá…
No to rozhodně pravdu nemá. Ve veřejném právu platí to, že pokud není stanovena lhůta, tak se má konat bez zbytečného odkladu. A my se můžeme bavit o tom, jestli ten odklad je zbytečný nebo není. V tomto případě – pokud nějaký odklad, tak by měly být nějaké objektivní okolnosti (např. že je prezident na zahraniční cestě). Ale ve zbytku, tak jako vy očekáváte, když přijdete na úřad a požádáte si například o vydání občanského průkazu, tak tam sice nějaká lhůta je, ale je v podstatě také jen pořádková a vy očekáváte, že to bude vyřízeno co nejdříve.
Myslíte si, že jsme teď svědky trhlin v parlamentním systému ve prospěch prezidentského? Nebo byste nešel takto daleko…
Já bych takhle daleko nešel. Myslím si, že se jedná spíš o vládní krizi než o ústavní. Protože ústavní krize by byla taková situace, na kterou ústava vůbec nepamatuje, jak by měla být řešena. Tady máme celou řadu nejrůznějších řešení.
Nicméně samotný fakt, že prezident de facto vládne a premiér dělá jen to, co mu prezident dovolí a vlastně není schopen přesvědčit prezidenta o tom, aby splnil to, co je v ústavě, není to dostatečný argument?
Přirozeně, že se fakticky posouváme protiústavní cestou, že tady vidíme určité prvky jakéhosi politického poloprezidencialismu.
A ústava je pořádku, jen je špatně „užívaná“? Nebo nadešel čas se bavit o tom, zda by nemělo smysl ústavu nějakým způsobem měnit?
Za prvé si myslím, že tady máme celou řadu dalších možností, jak bychom mohli konat. Ale vy sám říkáte, že premiér z nějakých důvodů v tuhle chvíli úplně razantní není. Za druhé: sám jste zmínil, že je otázka, jak by třeba i zredukovaný návrh měl v Poslanecké sněmovně šanci na úspěch. To znamená: ani parlamentu to úplně nevadí. Já si nemyslím, že ústava je v tomto směru jakkoliv špatná.
Pokud uvažovat o změně ústavy, tak samozřejmě můžeme. Já jako přítel parlamentního systému dlouhodobě říkám: máme se posunout směrem k modelu, který v těch základních konturách známe z Německa. To znamená prezident jako dohlížitel nad tím, že parlament (Bundestag) zvolí kancléře. Pokud ho nezvolí, tak okamžitě vyhlašuje znovu volby. Ale ve chvíli, kdy je kancléř zvolen, tak vládne kancléř plus vláda a prezident je v podstatě odsouzen spíše do role řekl bych ceremoniální postavy, která čeká, jestli ten systém bude případně třeba znovu rozhýbat.
A co by případně přineslo rozhodnutí o kompetenční žalobě kromě toho, že by víceméně zopakovalo to, co říká ústava?
Já už několik let říkám, že je tady kompetenční žaloba určitým pochybným krokem, protože nemáme kompetenční spor. My máme nečinnost. Současně ústavní systém jaksi nepočítá – ani náznakem třeba v řízení před Ústavním soudem – s žalobou pro nečinnost. Umím si představit, že někdy Ústavní soud přistupuje do určité míry kreativně do výkladu některých ustanovení třeba i zákona o Ústavním soudu.
Takže si umím představit, že by mi Ústavní soud nedal za pravdu a řekl by: ano, my toto umíme vyložit, že se vlastně jedná o kompetenční spor. No, potom by Ústavní soud řekl, že prezident má jednat bez zbytečného odkladu. Ale on už to řekl v případu Lisabonské smlouvy. A řekl také, že to platí tam, kde není stanovena lhůta. Takže z právního hlediska je všechno jasné.
