Vrchní soud v Praze ve středu pravomocně zprostil Lukáše Nečesaného obžaloby z pokusu o vraždu kadeřnice. Případ se stal před 6 lety a dosud padlo již 14 soudních rozhodnutí. Mladý muž skončil dvakrát ve vězení, kde strávil celkem 2 roky. Předseda odvolacího senátu uvedl, že středeční rozhodnutí je špatné, ale že vzhledem k procesní situaci lepší možnost neměl. Podle vedoucího katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiřího Jelínka, který byl hostem Událostí, komentářů, kauza ukazuje nedostatky v trestním řádu.
Kauza Nečesaný ukazuje nedostatky v trestním řádu, říká odborník
Jiří Jelínek: Kauza Nečesaný ukazuje nedostatky v trestním řádu (zdroj: ČT24)
Pane profesore, co znamená výrok soudce, že existuje dostatek důkazů, ale není možné toho obviněného odsoudit?
To se těžko komentuje, protože jsme nebyli u toho, neznáme spis. Ale když to slyším, tak si myslím, že to je poněkud nešťastné vyjádření, protože pokud někdo řekne, že je dostatek důkazů pro odsouzení, a potom senát vynese zprošťující rozsudek, tak je to zvláštní.
Jak to chápete jako odborník na trestní právo?
Řekl bych, že tahle kauza je atypická, ojedinělá, mimořádná. A nevytváří dobrý obraz o české justici. Ale naštěstí si myslím, že systém trestního soudnictví v České republice je lepší, než jak ukazuje tato kauza.
Je to 6 let, 14 soudních rozhodnutí. Kdo v tomhle případě selhal?
Tato kauza mimo jiné ukazuje, jak jsou důležité úkony v přípravném řízení, to znamená v předsoudním stádiu trestního řízení.
Ale soudce říkal, že důkazů je dost.
Dobře, ale byly tam takové ožehavé důkazy, jako je rekognice, která nebyla provedena správně. Byly tam takové důkazy jako pachové stopy, se kterými se musí pracovat velmi opatrně, a tak dále.
Rozsudky byly tak rozdílné, že v jednom případě soud Lukáše Nečesaného osvobodil, ve druhém případě dostal 16 let. V člověku, který se na to dívá zvenku, to může budit pocit, že nemá jistotu spravedlivého procesu.
Já to chápu. Pro běžného člověka je to nevysvětlitelné. Ale platí základní zásady trestního řízení, mezi kterými má významné místo zásada presumpce neviny. Ta říká, že pokud jsou tady pochybnosti o skutkových zjištěních, musí se ty pochybnosti rozptýlit v dalším provádění důkazů. Když jsou všechny důkazy provedeny, pochybnosti zůstávají, má se rozhodnout in dubio pro reo, čili ve prospěch obviněného, respektive obžalovaného.
Nepůsobí to na vás jako souboj nezávislosti soudců?
O té kauze se hodně hovořilo. Hovořilo se o policejní provokaci, o válce soudů, o různých jiných důvodech, které stály za stíháním pana obžalovaného.
Já si myslím, že to ukazuje určité nedostatky v trestním řádu. Například v tom, že když se zruší rozsudek soudu prvního stupně, měl by automaticky podle mého názoru rozhodovat jiný senát. Takhle to v trestním řádu není.
Je středeční rozhodnutí definitivní, nebo se může stát, že státní zástupkyně podá mimořádný opravný prostředek, tedy dovolání k Nejvyššímu soudu, a to kolečko poběží znova?
Kolečko může běžet znova jednak z důvodu obnovy řízení, kdyby se objevily nové skutečnosti, nové důkazy. To je jedna možnost. A potom to vyjádření (soudce), obávám se, přímo volá po mimořádném opravném prostředku.
Takže definitivní to podle vašeho odhadu ještě není?
Já bych byl rád, kdyby to definitivní bylo – už jenom proto, že se to těžko vysvětluje. Ale definitivní to bude, až uplynou lhůty pro mimořádné opravné prostředky. Rád bych ještě zopakoval, že to nedává dobrý obraz o systému trestního soudnictví, ale ten systém je lepší, než to vypadá z této kauzy.