Československo se před 80 lety připravovalo na konflikt, ve kterém už vlastně bylo. Na konci léta se totiž začaly německé bojůvky v Sudetech pouštět do střetů s československými ozbrojenými složkami. Jinak tomu nebylo ani v Ústí nad Labem.
Únosy, bojůvky a hákový kříž na radnici. Ústí nad Labem ovládli nacisté ještě před Mnichovem
Mobilizovaná armáda a na hranicích republiky nově vytvořená Stráž obrany státu. V ní vojáci, četníci, policisté a nebo i sokolové. To byla situace v Sudetech před osmdesáti lety.
„Nálada místního obyvatelstva byla velmi nakloněna Sudetoněmecké straně a Hitlerově ideologii, odpůrci byli v menšině. Město po komunálních volbách už od května, června 1938 vedli představitelé Sudetoněmecké strany,“ připomněl historik z Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek.
„A když 12. září zazněl Hitlerův štvavý projev, zvaný berka, bylo to bráno jako jakýsi povel k sudetoněmecké vzpouře. Například starosta Tauche vyvěsil vlajku s hákovým křížem,“ uvedl historik.
Společnost se rozdělila. Na velkou protinacistickou demonstraci v květnu 1938 přišlo dvacet tisíc lidí. „Byli tam společně němečtí sociální demokraté, němečtí komunisté, také samozřejmě zástupci české menšiny, ale bohužel ten samý den večer se zde sešli představitelé a příznivci Sudetoněmecké strany vyslechnout si projev Konrada Henleina a těch už bylo 70 tisíc,“ nastínil události v Ústí nad Labem před osmdesáti lety.
„Prostředí bylo vůči Čechům, ale i vůči odpůrcům nacismu, německým sociálním demokratům a komunistům už vyloženě nepřátelské. Docházelo k únosům, třeba lidí do Německa, odpůrců nacistů, docházelo samozřejmě už i k dalším násilnostem, vybíjení oken českým spolkům a podobně,“ popsal další vývoj historik.
Na druhé straně místní Češi se hlásili do armády, připraveni bránit republiku. „To projevovali i němečtí odpůrci nacismu, ale většina německy mluvících rekrutů z této oblasti už odmítala nastoupit do armády československé, skrývali se v lesích nebo utíkali přes hranice do Německa,“ dodal Krsek.
Už v září, ještě před podpisem a akceptací mnichovské dohody, docházelo v pohraničí, i v Sudetech, k různým konfliktům. Nejkrvavější byl v Habartově, kde se střetli českoslovenští četníci s agresivní nacistickou bojůvkou.
„Byl to vlastně přepad, pokus už v předstihu před mnichovskou dohodou ovládnout některá území. A to se podařilo. Šluknovský výběžek byl už 21. září obsazen sudetoněmeckými bojůvkami,“ připomněl.
A není pravdou, jak se občas povídá, že se Češi nebránili. „Docházelo k regulérním bojům, střetům, kdy často velká přesila sudetoněmeckých bojůvek útočila na pár opevněných příslušníků české finanční stráže, četnictva, SOS, tedy stráže obrany státu a ti se hrdinně bránili. Například se podařilo osvobodit antifašisty, kteří byli zajati a připraveni na cestu do Německa,“ dodává Krsek.