Rozdělení Československa proběhlo strašně rychle a bylo uspěchané. V Událostech, komentářích se na tom shodl někdejší předseda vlády Petr Pithart s místopředsedou kabinetu Vladimíra Mečiara Milanem Kňažkem. Politici podle nich měli vyjednávat déle. Inspiraci pro uspořádání státu pak mohli hledat například v Kanadě nebo v Belgii.
Rozdělení bylo uspěchané. Mohli jsme se inspirovat v Belgii, shoduje se Pithart a Kňažko
Petr Pithart a Milan Kňažko hosty Událostí, komentářů (zdroj: ČT24)
„Jsme si blízcí, spolupracujeme a osobně to vnímám tak, že vztahy mezi Čechy a Slováky nikdy nebyly tak autentické a dobré jako dnes,“ řekl v Událostech, komentářích Kňažko. S Pithartem se ale shoduje v tom, že k rozdělení dojít nemuselo.
První setkání, které proběhlo v červnu 1992 v brněnské vile Tugendhat, podle Kňažka nebylo iniciované kvůli tomu, aby se rozdělila republika. „Měli jsme snahu vytvořit model, který by naplnil zájmy obou stran a vytvořil by takzvanou autentickou federaci. To, co existovalo za komunismu, nemělo s federací nic společného,“ poznamenal.
Z rozhovorů ale podle Kňažka vyplynulo, že jsou představy o autentické federaci naprosto rozdílné. Mečiar měl například údajně trvat na tom, že musí jít o společný stát, ale zároveň i o mezinárodně právní subjektivitu. „Václav Klaus nakonec asi po sedmi setkáních řekl, že než nějaký experiment, to raději dva suverénní státy. Až potom nastala setkání o dělení Československa,“ dodal Kňažko.
To nám republika nestála za to? Lidé, kteří pro Československo obětovali životy v první i ve druhé válce. S tím jsem se nikdy nesrovnal.
Pithart se podle svých slov s rozdělením státu nikdy nesrovnal a zpětně ho nejvíc mrzí, že se vše odbylo tak strašně rychle: „Už tehdy jsem připomínal Kanadu, která se několikrát rozpadala. Referendum dopadlo těsně a znovu to zkusili, stálo jim to za to. Tu pestrost a různost cítili jako hodnotu. Belgie se přece rozpadá pořád.“
S Kňažkem se shoduje v tom, že by se možná nakonec nepovedlo oba státy udržet pohromadě. Politici to ale podle nich měli zkusit a vést delší a důkladnější vyjednávání.
Mohli jsme si osvojit nebo přizpůsobit belgický model, ale velmi jsme pospíchali z jedné i druhé strany.
Pithart se ale zároveň Slovensku nediví, že chtělo svůj stát: „Čeští politici nikdy nesplnili to, co Slovákům slibovali… Nemůžeme se divit, že hledali a čekali na příležitost, kdy se konečně domohou toho, co od začátku chtěli. Už bylo moc zklamání. Dost jsem to chápal a myslel jsem si, že česká strana by měla pochopit svoji odpovědnost a podle toho vůči Slovákům jednat.“
Pithart: Lidé přestali politikům věřit
Následky rozdělení si podle Pitharta v sobě neseme dodnes. Mezi lidmi panuje nedůvěra v politiku. Za jeden z důvodů považuje to, že o rozdělení neproběhlo referendum. Existoval přitom ústavní zákon, podle kterého nemohla žádná republika vystoupit z federativního svazku, aniž by to schválilo referendum.
„Strany nešly do voleb s programem rozdělit Československo. Lidé se najednou dozvěděli, že stát končí k 31. prosinci… Vítězové voleb tím řekli, že si můžou dělat, co chtějí. Referendum se nekonalo, protože by to prý komplikovalo situaci. Tenkrát dostali lidé první srozumitelnou lekci, že se o jejich názory politici zajímat nebudou,“ domnívá se.
Výsledkem je podle Pitharta situace na současné politické scéně: „Hnutí, které se označuje jako nepolitické a nechce mít s politikou nic společného, má zatím nejvíc preferencí. Je vidět, že odcizení politiků a veřejnosti je značné.“
Podle Kňažka ale referendum vypsat nešlo. „Neměli jsme problém být spolu. Měli jsme problém s tím, jak být spolu. O tom se těžko dá vypsat referendum, a proto nastalo dělení. Nebyl to ale rozpad, ten je nekontrolovaný,“ řekl v Událostech, komentářích.