Zaorálek: Češi, kteří zmizeli v Libanonu, už mohou být v jiné zemi

Pětice Čechů, která o víkendu zmizela v Libanonu, už může být v jiné zemi. Po jednání krizového štábu ministerstva zahraničí to uvedl šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek. Jeho vládní kolega, šéf obrany Martin Stropnický, hovoří o únosu, podle Zaorálka jde jen jednu z možných variant. Identitu pohřešovaných mužů Černínský palác nadále tají.

Pětice se pohřešuje od sobotního rána, kdy libanonská policie nalezla jejich taxi a osobní věci 300 metrů od vojenského stanoviště u města Kafraja v západní části libanonského údolí Bikáa nedaleko syrských hranic (viz mapa níže).

„Mohu říci, že nás nikdo neinformoval a ani nemáme informace o jejich pohybu nebo o tom, kde se nacházejí,“ prohlásil po úterním jednání krizového štábu ministr zahraničních věcí Zaorálek. „Nemohu potvrdit, že se nacházejí v Libanonu – nemohu vyloučit ani to, že stát již opustili.“

Únos? Polde Zaorálka jen jedna z variant

Po zmizelých Češích pátrá libanonská armáda a tajné služby, Česko je při jejich hledání v kontaktu jak s Libanonem, tak se zahraničními rozvědkami, které v regionu operují. Do Libanonu rovněž posílá dva experty, kteří mají na řešení případu spolupracovat.

Libanonský tisk a vyšetřovatelé v minulých dnech uvedli, že pětice Čechů byla nejspíš unesena, stejně na Twitteru hovořil i ministr obrany Martin Stropnický. Černínský palác to ale jednoznačně nepotvrdil. „My i libanonské složky pracujeme s únosem jako s jednou možností. Je to jen jedna varianta,“ řekl dnes Zaorálek.

Bývalý český velvyslanec v Libanonu Petr Skalník ve vysílání ČT24 uvedl, že únosy v dnešním Libanonu běžné nejsou, východní část země, do které se česká skupina s kamerami vydala, je ale horkou půdou. „Libanonská vláda nemá území zcela pod kontrolou, hranice jsou spíše na mapách než ve skutečnosti. Jsou zde činné skupiny ze Sýrie a na některých místech se bojuje. Vůbec tam neměli jezdit,“ konstatoval.

Kdo vlastně zmizel? Černínský palác drží jazyk za zuby

Podle libanonských médií skupinu tvořili dva novináři, advokát, tlumočník a vysoce postavený představitel bezpečnostních složek. Ministerstvo zahraničních věcí ale jejich identitu odmítá komentovat a zůstává u toho, že jde o skupinu pěti českých občanů. Jakákoliv bližší informace by podle Zaorálka mohla ohrozit jejich bezpečnost.

Nejasná tak zůstává i linka, kterou sledují redakce v Bejrútu; diskutovaný únos dávají do souvislosti s Alím Fajádem, který byl loni v dubnu spolu se dvěma muži v Praze zatčen, protože měl chtít dvěma agentům provokatérům prodat zbraně a kokain. Nyní čeká, zda bude vyhoštěn do USA. Spolu s Čechy zmizel v Libanonu i Fajádův bratr - a šofér opuštěného vozu Saíb Munír Taán. Libanonská média kvůli tomuto spojení tvrdí, že cílem únosu může být snaha získat svobodu pro Fajáda. Jeho právník i zástupci rodiny to ale odmítli.

Zaorálek: Český pocit bezpečí je iluze

Zaorálek zároveň všechny Čechy mířící do zahraniční – a zejména do rizikových lokalit – vyzval k větší obezřetnosti. „Svět kolem nás je nebezpečnější, než v minulosti byl, a rizika jsou vyšší než kdykoliv dříve. Mám nepříjemný pocit, že množství případů (jako je ten libanonský) může růst,“ varoval. „Měl jsem dojem, že v České republice panuje pocit, že proti nám nikdo nic ve světě nemá. Je to iluze, nemáme žádné zvláštní štěstí a i pro naše občany je situace nebezpečná a komplikovaná.“

Kvůli zmizení Čechů v Libanonu se dnes večer sejde Výbor pro zpravodajskou činnost, stálý orgán Bezpečnostní rady státu, na němž bude Zaorálek o dnešním jednání krizového štábu informovat premiéra Bohuslava Sobotku. Samotný krizový štáb ministerstva se znovu sejde v pátek.

Případy Čechů unesených v zahraničí

  • 13. března 1983 - Příslušníci povstaleckého Národního svazu pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) unesli 66 československých občanů, kteří pracovali v papírně v angolském Alto Catumbela. Únosci požadovali politické uznání. Unesení museli absolvovat 1200 kilometrů dlouhý pochod. Po 4,5 měsíci únosci propustili ženy, děti a slabé muže. Zbylí lidé byli propuštěni po 468 dnech.
  • 26. května 1995 - Tři české vojáky spolu s dalšími 270 příslušníky mírových sil UNPROFOR použili bosenští Srbové v okolí Pale u Sarajeva jako lidské štíty, aby odvrátili hrozící letecké údery NATO. Majora Karla Krátkého a kapitána Oldřicha Židlíka propustili po 24 dnech, major Zlatko Kožušník se dostal na svobodu po 19 dnech zajetí.
  • 17. prosince 1996 - Český chargé d'affaires v Peru Lubomír Hladík byl mezi více než 600 lidmi zajatými na večírku v rezidenci japonské ambasády v Limě. Ozbrojenci z Revolučního hnutí Túpaka Amarua (MRTA), kteří požadovali propuštění vězněných členů hnutí, rukojmí postupně propouštěli, včetně Hladíka. Peruánské bezpečnostní síly osvobodily 72 zbylých rukojmí 22. dubna 1997.
  • 19. února 1998 - Podplukovníka Jaroslava Kulíška s dalšími třemi pracovníky pozorovatelské mise OSN v Gruzii (UNOMIG) unesli ozbrojení útočníci v západogruzínské vesnici Džichaškari. Zatímco dva Uruguayce a Švéda odpůrci prezidenta Eduarda Ševardnadzeho propustili, Kulíškovi se 25. února podařilo utéci.
  • 29. září 1999 - Dva pracovníky nadace Člověk v tísni Milana Machalíčka a Michala Plavce zadržoval dav ze srbské enklávy Štrpce v jihosrbské provincii Kosovo. Vojákům sil KFOR se podařilo humanitární pracovníky po několika hodinách vysvobodit.
  • 13. října 1999 - Na východě gruzínské Abcházie, v Kodorském údolí, byla unesena skupina šesti pozorovatelů OSN (UNOMIG), pocházejících z ČR, Švédska, Švýcarska, Řecka, Německa a Uruguaye. Únosci požadovali výkupné 250 000 dolarů. Den nato únosci propustili čtyři rukojmí, včetně českého pozorovatele, zbytek propustili další den.
  • 11. dubna 2004 - V Iráku byli cestou do jordánského Ammánu uneseni tři čeští novináři - Michal Kubal a Petr Klíma z České televize a Vít Pohanka z Českého rozhlasu. Po pěti dnech byli po vyjednávání s únosci propuštěni.
  • 7. prosince 2005 - Na Haiti byl unesen český misionář Roman Musil. Na ostrově působil několik let. S únosci, kteří údajně požadovali výkupné 50 000 dolarů, vyjednávali představitelé katolické církve. Musil byl propuštěn 10. prosince 2005, ČR údajně nic neplatila.
  • 11. března 2010 - Byly propuštěny dvě unesené humanitární pracovnice na Haiti. Česká pracovnice organizace Lékaři bez hranic (MSF) a její belgická kolegyně strávily téměř týden v zajetí neznámých únosců. Ženy, které v zemi pomáhaly po ničivém zemětřesení, přepadli únosci na předměstí Port-au-Prince.
  • 18. ledna 2011 - Jemenská policie zmařila pokus o únos čtyř českých turistů. Zasáhla proti třem únoscům střelbou ve chvíli, kdy se pokusili své oběti odvézt autem do hor.
  • 22. března 2012 - Česká průvodkyně strávila v noci na 22. března na egyptském Sinajském poloostrově dvě hodiny v zajetí beduínů. Skupina maskovaných mužů ji unesla, když přepadla autobus s českými turisty, které žena doprovázela. Podle českého ministerstva zahraničí ženu osvobodily egyptské bezpečnostní síly ve spolupráci s místními beduínskými kmeny z jihu Sinaje.
  • 13. března 2013 - Dvě Češky Antonie Chrástecká a Hana Humpálová byly uneseny neznámými ozbrojenci v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán, kam přijely z Íránu jako turistky a chtěly pokračovat do Indie. K jejich propuštění po dvou letech přispěla turecká nevládní organizace IHH; do ČR se vrátily koncem letošního března.
  • 6. března 2015 - Po útoku islámských radikálů na ropné pole Ghaní v Libyi bylo uneseno devět osob pracujících pro rakouskou firmu VAOS - Rakušan, čtyři Filipínci, dva Bangladéšané, Ghaňan a jeden český občan. Dva Bangladéšané a Ghaňan se již ze zajetí dostali. Osud ostatních unesených, včetně Čecha, je nejasný.