V Interview ČT24 Hazdra uvedl, že za vším stojí především rada, jejíž jednání ústavu neprospělo. Podle Hazdry by rada měla demokratické výběrové řízení, ve kterém zvítězil bývalý ředitel Jiří Pernes, respektovat. Na jeho odvolání má prý rada samozřejmě právo. Nenávistná kampaň proti čerstvě zvolenému řediteli ale probíhala prakticky od jeho prvního dne ve funkci. Teď to tedy vypadá, že si zaměstnanci ústavu spíše řeší osobní spory, než že by daňovým poplatníkům nabízeli smysluplný výstup.
Hazdra respektuje svoji roli, rada si to ale nemyslí
Interview ČT24
Současný ředitel ústavu se rozhodl řešit situaci, která instituci podle jeho slov tíží už dva roky. Proto odvolal šéfa Archivu bezpečnostních složek Ladislava Bukovszkého. K hlavním důvodům patří i četné stížnosti od odborných pracovníků archivu. Na stůl podle Hazdry přicházely Bukovszkému desítky stížností, které po něm žádaly, aby současnou situaci řešil. On tak ale neučinil a radši prý obcházel směrnice a nařizoval výjimky. V poslední den ve funkci předložil důvody k odvolání Bukovszkého i Jiří Pernes.
Podle Hazdrových slov čtyři členové rady ze sedmi s odvoláním šéfa Archivu bezpečnostních složek souhlasí, většina si ale nemyslí, že by to měl být dočasný ředitel, který o tom rozhodne. Bukovszký se provinil především tím, že nechal zveřejnit materiály vojenské kontrarozvědky, nezajistil prý ale také fungování digitálního archivu a na jeho hlavu padá i dlouhodobé poškozování archiválií. O tom hovoří i nezávislý posudek, o který se Hazdra opírá.
Reakce členů rady ústavu
Místopředseda Rady ÚSTR Patrik Benda: „Pokládám krok odvolání pana ředitele Bukovszkého za nešťastný. Rada nemůže jednat jinak než pana Hazdru odvolat, protože nerespektoval výzvu radních. Odvolání dalšího ředitele ústavu může být destabilizační.“
Radní ÚSTR Petruška Šustrová: „Mám seznam asi pěti konkrétních věcí, kdy se ztratily části svazků. Dokonce ve vyšetřovacím spisu z Ústí se jeden z pěti svazků nevrátil z digitalizace. Na toto byl pan Bukovszký opakovaně upozorňován, na což existují úřední dopisy. On přitom reagoval velmi liknavě nebo vůbec.“
Problémem ale zůstává, že Hazdra mluví o deseti až patnácti procentech poničených dokumentů. Bukovszký však tvrdí, že jde pouze o setiny promile. Navíc prý nejde o to, že by zákon zakazoval například používání průtahových scannerů, které dokumenty poškozují (podle odborníků je vhodnější užití scannerů knihových), ale o samotný fakt, že jsou dokumenty ničeny. Zákon totiž archivářům ukládá, aby ničení dokumentů zabránili.
Za vším stojí špatně nastavený systém
Problém tedy vězí v systému, který není podle Hazdry v souladu s archivním zákonem. A ten by rád současný šéf ústavu vyřešil. Proto chce ustavit odbornou komisi, která vymyslí, jak by měl systém fungovat, aby vše probíhalo v souladu se zákonem. I když se Hazdra pouští do zásadních kroků, o post „řádného“ ředitele se ucházet nehodlá. Věří, že situaci v ústavu by vyřešil „slušný, odborně způsobilý člověk a člověk, který se nebude bát i takových rázných rozhodnutí a bude si stát za svojí koncepcí.“ Takový, který se nenechá zastrašit kolizí názorů jako on.
Zdeněk Hazdra o svém jednání proti vůli rady ústavu
„Pakliže mám toto místo zastávat s plnou zodpovědností, tak také musím mít práva, která přísluší řediteli této instituce. Takže já opravdu jednám v intencích, které mi přísluší.“
„Když zjistím zásadní pochybení, tak po mně nikdo nemůže chtít, abych dva tři čtyři měsíce otálel a dělal, že nevidím koncepční a systémové chyby, které se zde děly dva roky.“
„Mojí povinností bylo radu seznámit s tímto mým záměrem a důvody a s radou to projednat, rada totiž, když si přečteme zákon, nerozhoduje o tom, jestli já mohu, či nemohu odvolat ředitele Archivu bezpečnostních složek. Já jsem povinen toto s radou projednat, a to se stalo.“
