Vědci našli v jantaru zkamenělou želvušku. V pryskyřici uhynula před asi 16 miliony lety, nyní díky vědcům ukázala, jaké byly životní podmínky v dávno zmizelém světě.
Kdysi dávno skončilo jedno drobné zvířátko v lepkavé pasti ze stromové pryskyřice. O šestnáct milionů let později byla v jantaru objevena fosilie tohoto drobného tvorečka – želvušky. Dnes je z ní něco jako vědecká celebrita.
Fosilie této želvušky je pozoruhodná nejen vzácností tohoto objevu, ale i tím, že se jedná o nový druh a nový rod. Želvušky jsou známé svou „nesmrtelností“ – díky své evoluční adaptaci dokáží přežít prakticky všechny extrémy, od chladu přes horko až po radiaci nebo vystřelení z pistole.
Fosilní želvuška sice navenek vypadala jako ty moderní – ale jen do okamžiku, kdy vědci prozkoumali i její vnitřnosti. „Ze všech v současnosti známých a formálně pojmenovaných fosilií želvušek, které se nám zachovaly v jantaru (zatím tři, včetně této) je to první fosilie, u níž jsme byli schopni vizualizovat její vnitřní strukturu,“ uvedl Marc Mapalo, doktorand na Harvardově univerzitě. Mapalo je hlavním autorem článku o tomto nálezu, který vyšel v časopise Proceedings of the Royal Society B.
Tato nově objevená želvuška se natolik lišila od známých exemplářů, že si vysloužila vlastní rod a jméno Paradoryphoribius chronocaribbeus.
„Objev fosilní želvušky je skutečně událostí, která se stane jednou za generaci,“ uvedl spoluautor Phil Barden v prohlášení Technologického institutu v New Jersey. Právě Bardenova laboratoř je za objev zkameněliny zodpovědná a Barden byl prvním, kdo v jantaru malého tvorečka o délce asi půl milimetru spatřil. „Nejdřív jsem si myslel, že jde o nějaký artefakt v jantaru – trhlinu nebo prasklinu, která jenom náhodou vypadá jako želvuška,“ řekl Barden. Teprve když si všimnul, že „trhlina“ má drobné drápky, došlo mu, jak vzácný objev právě sleduje.
K čemu je vzpomínka na pravěký svět
„Jako mikroorganismy žijí v měřítku, které je těžké pochopit. A přesto mají tyhle legrační malé nožičky a jakési nápadně roztomilé obličeje, které vypadají tak trošku povědomě. Vypadají jako medvídci, ostatně anglicky se jim říká vodní medvídci,“ dodal Barden.
Je sice možné, že se v jantaru podaří najít i další exempláře těchto organismů, podle Bardena to není úplně pravděpodobné – je to totiž podobně náročné jako hledání příslovečné jehly v kupce sena. „Můžete strávit zbytek života prohledáváním jantaru a nikdy žádnou nenajdete,“ řekl Barden. Tento objev považuje za obrovské štěstí nejen pro želvušky, ale i pro svou kariéru.
Mapalo doufá, že nález povzbudí vědce, aby při studiu jantaru byli opatrní a měli oči na stopkách. Zkamenělá zvířata totiž mohou prozradit spoustu informací o tom, jak vypadala naše planeta v minulosti a čím byly způsobené změny.
