Osamělost a sociální izolace jsou u lidí silně zodpovědné za vyšší míru úmrtnosti. Podle nejnovějšího výzkumu kalifornských psychologů je nečekaně rizikovým faktorem pro vznik těchto problémů nedostatek spánku.
Člověk není ostrov, napsal už v 17. století anglický básník John Donne. Lidé se vyvinuli tak, aby fungovali v rámci nějaké společnosti – bez ní trpí spoustou problémů, včetně těch zdravotních. Homo sapiens je naprogramován jako sociální bytost; dnešní doba tomu ale řadou faktorů brání, což má negativní dopad na psychiku i fyzický stav lidí.
Existují studie, které prokazují, že osamělost má větší vliv na předčasné úmrtí než obezita. Osamělí trpí častěji kardiovaskulárními nemocemi, alkoholismem a také častěji umírají na sebevraždy. Navíc je u nic větší pravděpodobnost poškození imunitního systému, vzniku chorob spojených se stresem a ve starším věku i degenerativní demence.
Jedním z největších problémů spojených s osamělostí je to, jak těžko se s ní dá vypořádat. Psychologové v řadě experimentů potvrdili, že pokud se někdo pokládá za osamělého, ostatní lidé s ním méně ochotně navazují sociální kontakty – což vede ke klasickému „začarovanému kruhu“, z něhož je velmi obtížné se dostat.
Osamělí lidé spí hůř
Proč se ale lidé do takové společenské izolace vůbec dostávají? Příčin je samozřejmě mnoho a jsou značně rozmanité, v poslední době se ale objevila hypotéza, která popisuje, že jednou z hlavních příčin může být nedostatek spánku, respektive jeho špatná kvalita. V minulosti se už potvrdilo, že tento vztah funguje na pokusných hlodavcích, až doposud ale neexistovaly důkazy u lidí.
Změnila to až studie, která vznikla v kalifornských laboratořích a vyšla v polovině srpna letošního roku v odborném časopise Nature. Její autoři vyšli ze známého poznatku, že osamělí lidé (i vyšší primáti) spí hůř než ti sociálně začlenění. Zkusili otestovat, zda to funguje také opačně. Výsledek popsali v odborném časopise Nature.
Jak probíhal pokus
Test se konal v laboratoři na osmnácti zdravých dospělých lidech, poté on-line na 138 lidech a nakonec znovu on-line na tisícovce lidí. Testované osoby byly zkoumány vždy jednak odpočaté a podruhé se spánkovou deprivací. Musely plnit nejrůznější úkoly, vědci přitom sledovali jejich mozky pomocí magnetické rezonance.
Výsledky potvrdily, že v mozku dochází během spánkové deprivace k procesům, které jsou spojené se vznikem sociální úzkosti a mohou vést ke společenské izolaci. Podle autorů této práce je tedy možné, že vše opravdu funguje jako výše zmíněný začarovaný kruh – protože se to ale odehrává na úrovni mozku, je pro člověka, který se v této situaci ocitl, velmi nesnadné se z ní dostat.
Pro lepší podrobnější pochopení toho, jak vztah mezi nedostatkem spánku a osamělostí funguje, je podle vědců potřeba ještě mnohem více práce. Další studie by se měly soustředit především na dlouhodobý vývoj tohoto procesu.
