Počet lidí, s nimiž jsme schopní mít smysluplné kontakty, je omezen velikostí a vlastnostmi našeho mozku. Nový výzkum ukázal, kolik různých druhů přátel člověk ještě zvládne.
Člověk může mít jen pět opravdových přátel, potvrdil výzkum. Víc mozek nezvládne
Čím větší mají primáti mozek, tím větší skupiny tvoří. Této souvislosti si jako první všiml v devadesátých letech dvacátého století britský antropolog Robin Dunbar. Je to logické – čím větší mozek, tím více složitých sociálních vazeb dokáže zpracovávat. Z tohoto pozorování odvodil, že lidé nemohou mít ve své sociální sféře více než 150 přátel.
- Robin Ian MacDonald Dunbar je britský antropolog a evoluční psycholog a specialista na chování primátů. V současnosti vede Výzkumnou skupinu sociálních a evolučních neurověd na Katedře Experimentální Psychologie na Univerzitě v Oxfordu, a je též hostujícím profesorem na Aalto University. Nejznámějším je pro svou formulaci dunbarova čísla vyjadřujícího „kognitivní limit počtu jedinců, s nimiž může jednotlivec udržovat stabilní vztahy“.
Potvrdit nebo vyvrátit tuto předpověď se pokusilo mnoho slavných vědců, většinou se však psychologové, historici i antropologové shodují, že se Dunbar trefil. Naznačuje tomu mnoho nepřímých důkazů z pozorování jak v primitivních sběratelských a loveckých společnostech, u římských legií i ve velkém byznysu. Na čísle 150 se shoduje většina dnešních expertů na toto téma.
Znáte svoje vrstvy?
Profesor Dunbar tento objev dále rozpracovával a analyzoval do hloubky. Nejvíce ho zaujalo dělení této skupiny na vrstvy, které se liší podle emocionální hloubky vztahu. V nejnovějším výzkum dospěl k tomu, že ta nejužší vrstva, kterou tvoří ti opravdu jen nejbližší z nejbližších, může mít pouhých 5 členů, druhá vrstva 10 členů, třetí vrstva 35 členů a ta nejširší 100 členů.
Jde samozřejmě jen o úvahy, pro které je velmi složité najít nějaké konkrétní důkazy.
Teď se to zřejmě podařilo, a to díky moderním technologiím, konkrétně analýze dat z mobilních telefonů – obrovského množství mobilních dat. Vědci z Oxfordu totiž měli přístup k šesti miliardám telefonních hovorů, které provedlo 35 milionů osob v nejmenované evropské zemi v průběhu roku 2007. Experti pracovali s hypotézou, že nejlépe ovlivňuje sílu vazby frekvence telefonátů mezi dvěma osobami.
Samozřejmě se nevyhnuli tomu, že mnoho rozhovorů může být čistě pracovních; pokusili se je eliminovat tím, že analyzovali jen vyvážené hovory (tedy ty, kdy se lidé volali podobně často navzájem) a také hovory lidí, kteří volali nejméně 100 lidem. Nakonec jim zůstalo ke zkoumání „jen“ 27 000 osob, kteří si volali s průměrně 130 lidmi.
Každý z nich ročně provedl asi 3500 hovorů, tedy 10 denně. Rok 2007 byl vybrán schválně, protože předcházel masovému rozšíření chytrých telefonů a Facebooku, který by výsledky výrazně zkreslily – umožňují sociální vztahy jiným způsobem.
Výsledky výzkumu zajímavé, velmi dobře totiž potvrzují to, co profesor Dunbar předpověděl před čtvrtstoletím. V této studii vychází, že vrstvy mají (od té nejužší po tu nejširší) průměrně tuto podobu:
- Nejužší vrstva: 4,1 osoby
- Druhý kruh: 11,0 osob
- Třetí kruh: 29,8 osob
- Nejotevřenější vrstva: 128,9 osob
„Tato čísla jsou o něco nižší, než jsou uváděna ta v konvenčním Dunbarově modelu vrstev, ale blízko,“ konstatují vědci. Odchylka by podle nich mohla být způsobena především tím, že mobilní telefony nezachycují celkovou sumu lidské sociální interakce.
Rozdíl mezi extroverty a introverty
Vědci také našli důkazy o existenci další speciální vrstvy přátel u některých lidí; mohla by podle nich naznačovat, že extroverti mají na rozdíl od introvertů zcela odlišnou sociální skupinu přátel – introverti možná tento typ vztahu vůbec neznají.
Celkově tato práce ukazuje velmi dobře na důkaz o existenci vnější a vnitřní vrstvy, u vrstev mezi nimi je však nečekaně velká variabilita. Vědci by nyní chtěli tento výzkum provádět na sociálních sítích.