Počet lidí, s nimiž jsme schopní mít smysluplné kontakty, je omezen velikostí a vlastnostmi našeho mozku. Nový výzkum ukázal, kolik různých druhů přátel člověk ještě zvládne.
Čím větší mají primáti mozek, tím větší skupiny tvoří. Této souvislosti si jako první všiml v devadesátých letech dvacátého století britský antropolog Robin Dunbar. Je to logické – čím větší mozek, tím více složitých sociálních vazeb dokáže zpracovávat. Z tohoto pozorování odvodil, že lidé nemohou mít ve své sociální sféře více než 150 přátel.
- Robin Ian MacDonald Dunbar je britský antropolog a evoluční psycholog a specialista na chování primátů. V současnosti vede Výzkumnou skupinu sociálních a evolučních neurověd na Katedře Experimentální Psychologie na Univerzitě v Oxfordu, a je též hostujícím profesorem na Aalto University. Nejznámějším je pro svou formulaci dunbarova čísla vyjadřujícího „kognitivní limit počtu jedinců, s nimiž může jednotlivec udržovat stabilní vztahy“.
Potvrdit nebo vyvrátit tuto předpověď se pokusilo mnoho slavných vědců, většinou se však psychologové, historici i antropologové shodují, že se Dunbar trefil. Naznačuje tomu mnoho nepřímých důkazů z pozorování jak v primitivních sběratelských a loveckých společnostech, u římských legií i ve velkém byznysu. Na čísle 150 se shoduje většina dnešních expertů na toto téma.
Znáte svoje vrstvy?
Profesor Dunbar tento objev dále rozpracovával a analyzoval do hloubky. Nejvíce ho zaujalo dělení této skupiny na vrstvy, které se liší podle emocionální hloubky vztahu. V nejnovějším výzkum dospěl k tomu, že ta nejužší vrstva, kterou tvoří ti opravdu jen nejbližší z nejbližších, může mít pouhých 5 členů, druhá vrstva 10 členů, třetí vrstva 35 členů a ta nejširší 100 členů.
Jde samozřejmě jen o úvahy, pro které je velmi složité najít nějaké konkrétní důkazy.
Teď se to zřejmě podařilo, a to díky moderním technologiím, konkrétně analýze dat z mobilních telefonů – obrovského množství mobilních dat. Vědci z Oxfordu totiž měli přístup k šesti miliardám telefonních hovorů, které provedlo 35 milionů osob v nejmenované evropské zemi v průběhu roku 2007. Experti pracovali s hypotézou, že nejlépe ovlivňuje sílu vazby frekvence telefonátů mezi dvěma osobami.
Samozřejmě se nevyhnuli tomu, že mnoho rozhovorů může být čistě pracovních; pokusili se je eliminovat tím, že analyzovali jen vyvážené hovory (tedy ty, kdy se lidé volali podobně často navzájem) a také hovory lidí, kteří volali nejméně 100 lidem. Nakonec jim zůstalo ke zkoumání „jen“ 27 000 osob, kteří si volali s průměrně 130 lidmi.
Každý z nich ročně provedl asi 3500 hovorů, tedy 10 denně. Rok 2007 byl vybrán schválně, protože předcházel masovému rozšíření chytrých telefonů a Facebooku, který by výsledky výrazně zkreslily – umožňují sociální vztahy jiným způsobem.
Výsledky výzkumu zajímavé, velmi dobře totiž potvrzují to, co profesor Dunbar předpověděl před čtvrtstoletím. V této studii vychází, že vrstvy mají (od té nejužší po tu nejširší) průměrně tuto podobu:
- Nejužší vrstva: 4,1 osoby
- Druhý kruh: 11,0 osob
- Třetí kruh: 29,8 osob
- Nejotevřenější vrstva: 128,9 osob
„Tato čísla jsou o něco nižší, než jsou uváděna ta v konvenčním Dunbarově modelu vrstev, ale blízko,“ konstatují vědci. Odchylka by podle nich mohla být způsobena především tím, že mobilní telefony nezachycují celkovou sumu lidské sociální interakce.
Rozdíl mezi extroverty a introverty
Vědci také našli důkazy o existenci další speciální vrstvy přátel u některých lidí; mohla by podle nich naznačovat, že extroverti mají na rozdíl od introvertů zcela odlišnou sociální skupinu přátel – introverti možná tento typ vztahu vůbec neznají.
Celkově tato práce ukazuje velmi dobře na důkaz o existenci vnější a vnitřní vrstvy, u vrstev mezi nimi je však nečekaně velká variabilita. Vědci by nyní chtěli tento výzkum provádět na sociálních sítích.
