Kevin Dahlgren, který je nepravomocně odsouzený na doživotí za čtyřnásobnou vraždu, uvedl, že slyšel ve své hlavě hlasy. Ty mu údajně přikazovaly a sdělily mu, že má poslání. Podle psychiatričky Marty Holanové je to ale velmi nepravděpodobné, protože se sluchové halucinace vylučují se smíšenou poruchou osobnosti, která mu byla diagnostikována soudními znalkyněmi. Holanová případ komentovala jako nezávislá odbornice oslovená Českou televizí ve speciálním vysílání ČT24. Samy znalkyně, které Dahlgrenovu osobnost pro potřeby soudu hodnotily, se k případu nemohou vyjadřovat.
Podle znaleckých posudků trpí Kevin Dahlgren smíšenou poruchou osobnosti. Jak se tato porucha konkrétně projevuje?
Je to povahová vada. Pokud jedna z nich výrazně převažuje nad ostatními, nazýváme danou osobu například paranoidní nebo nezralou. Pokud jich je ale více, jedná se o smíšenou poruchu osobnosti. Protože u soudu zaznělo, že se jedná o osobnost disociální, morálně necitlivou, je zřejmé, že tato disociální složka – necitlivost, nerespektování pravidel a poruchy chování sociálního typu, v tomto případě převažovala.
Je taková porucha příčinou toho, co se stalo? Je také důvodem, proč soudní líčení emotivně neprožívá?
Přesně tak. Takto strukturovaná povaha je pro něj neštěstím, protože se takto vyvíjel zřejmě už od malička. Psycholožka i psychiatrička popsaly u soudu zvláštnosti jeho vývoje, které svědčily o tom, že bude výrazně odlišný, nenormální. Ovšem o tom, jak bude agresivní, není možné rozhodnout dopředu. To znamená, že člověk s disociálními rysy nemusí být automaticky velmi agresivní. On ale problémy s agresivitou zřejmě měl již ve Spojených státech. Napadla mě pak otázka, když přijel sem, zda rodina věděla o tom, že u něj může k takové agresi dojít.
Pokud o tom nevěděla, je možné nějakými varovnými signály dešifrovat, že něco není v pořádku?
Domnívám se, že ano. Ale je to moje spekulace, protože nejsem podrobně informovaná o případu, informace mám pouze z médií. Mezi příznaky, které k této osobnosti patří, jsou poruchy adaptace. Neměl vypracované pracovní návyky, dělal si, co chtěl, nerespektoval autority. Do jaké míry se projevoval agresivně, třeba i verbálně – hádal se, nadával, to je první známka agrese, která se může přesmyknout do plánované agrese. Jeho čin pak pravděpodobně nebyl náhodný, nebylo to jenom rozčílení, nebyl to stav afektu, který by trval přechodně krátkou dobu. Ta dlouhá doba, během které docházelo k páchání trestného činu a jeho chování poté, kdy se jej snažil zakrýt, svědčí o tom, že se jednalo o projev povahy.
Porucha osobnosti se nedá léčit
U soudu Dahlgren hovořil o tom, že mu přikazoval hlas v hlavě. Může člověk s takovou poruchou slyšet hlasy?
To se navzájem vylučuje. Jestliže člověk slyší hlasy, kterým doslovně věří, tak pod jejich vlivem jedná a na jeho chování je to vidět. Takový člověk si nemusí uvědomovat, že jde o něco mimořádného, ale neustále podle nich jedná. Není tedy možné, aby slyšel hlasy jen tehdy, když měl něco udělat, ale pak se normálně domlouval s okolím. To je naprosto nepravděpodobné.
Dá se smíšená porucha osobnosti léčit?
Je to trvalá povahová vada. Člověk má takto strukturovanou povahu okolo svých dvaceti let. Z praxe vnímáme, že do 26. až 28. roku povaha ještě zraje a okolo třicátého roku je strukturovaná trvale. Smíšená porucha osobnosti se nedá léčit, dají se usměrnit některé vlastnosti, člověk je zkušenější a moudřejší, ale ve své podstatě se nemění.
Je možné očekávat, že by se u Dahlgrena dostavila po čase lítost? Že by si uvědomil, že neudělal správnou věc?
Ráda bych odpověděla, že ne. Ale četla jsem popis chování vrahů, kteří čekali na výkon trestu, takže se několik let připravovali na trest smrti. Prošli cestou určité duchovní obnovy a získali určitý náhled. Je těžké ale říct, do jaké míry je možné od takových osob očekávat, že by se na svobodě chovaly jinak. Věřím, že pokud podstoupí určitou výchovu a dojde k duševnímu zrání, tak je tím osoba ovlivněna pozitivně.
