Každý dům v Praze píše svůj vlastní příběh. Ten s číslem 8 v ulici V Jámě není výjimkou. Je to ale současně také příběh jedné rodiny, která tady kdysi provozovala známou firmu na výrobu razítek. Celý tento vnitroblokový dům nechali postavit manželé Zdeňka a Bohumil Zahradníkovi ve 20. letech jako provozní křídlo k tehdy třípodlažnímu rezidenčnímu uličnímu domu. A příběh má pokračování vlastně i v současnosti - zásluhou domu se potomci této rodiny dali po letech znovu dohromady.
Příběh domu s lávkou přímo do továrny
6 minut
Ve dvoře bývala továrna na kancelářské potřeby
Dům ve dvoře byl podle historika architektury Zdeňka Lukeše postaven v roce 1922. Původně to byla tiskárna a plány vypracoval v roce 1921 pražský architekt Emil Jech, který byl ovlivněn německým expresionismem. Což je podle Zdeňka Lukeše na průčelí domu patrné - jsou tam zajímavé detaily a zalomené podokenní římsy, i s náznakem doznívajícího kubismu.
Při výstavbě tohoto domu mysleli autoři třeba i na kompletní centrální vytápění. Kvůli tomu vyrostl ve dvoře velký komín. A když vystoupáme až na půdu, naskytne se nám pohled na komín a Novoměstskou radnici.
GALERIE
zdroj: ČT24
V domě ve dvoře bývala továrna na kancelářské potřeby, z nichž nejdůležitější byla úřední razítka se státním znakem. Továrna měla 50 zaměstnanců. A zajímavostí byla lávka, která propojovala továrnu s obytným domem a zkracovala manželům Zahradníkovým cestu do práce. A - jak dodává potomek zakladatelů firmy a domu Petr Lesný - jedním z účelů lávky bylo také to, aby bylo možné chodit strašit dělníky.
GALERIE
Dům v ulici V Jámě číslo 8
Přestože byli manželé Zahradníkovi zjevně velmi moderní lidé, i do samotného centra Prahy dokázali přenést pořádný kus venkova. Petr Lesný vzpomíná, že v místě, kde původně byly záchody, chovali jeho předci prasata. „Za situace, kdy hodně lidí oznamuje trestnou činnost, tak nikdo babičku neprásknul. Takže se musela asi chovat k lidem slušně,“ dodal Lesný. Říká, že tento příběh je součástí rodinných ság, podle nichž prý prasata z onoho utajeného chléva na záchodech honili předci až do Štěpánské ulice.
Pan Petr Lesný si ještě pamatuje, že v domě bývalo holičství, tatínkova ordinace i maminčina výroba nálepek. Po roce 1948 ale Zahradníkovi o celý dům přišli. Nesli to prý velice těžce. Dědeček se domáhal nikoli peněz, ale aby do továrny mohl dál chodit pracovat a pomáhat. „Dokonce se stali členy Družstva Znak, které to zpracovávalo. No a pak to nějaký bdíč, abych použil výrazu od Škvoreckého, zarazil a nás vyhodili,“ vzpomíná Petr Lesný.
Dům měl zepředu na fasádě nápis B. Zahradník. Když se ale posléze dělaly opravy domu, řemeslníci dostali pokyn tento nápis z fasády otlouct. Stejný nápis na domě ve dvoře ale zůstal. Teď se potomci manželů Zahradníkových chystají jméno zakladatele firmy na fasádě uličního domu obnovit. A společná práce vlastně rodinu znovu stmelila.
GALERIE
Fotogalerie
Současná správkyně domu Eva Worman Moličová popsala, že během posledních čtyř let potkala svého strýce, Dr. Lesného, od kterého správu domu přebrala. A poznala i jeho neteře. „Nyní to tu tvoříme spolu a máme radost, že se věci daří. Teď se scházíme a našla jsem část rodiny, kterou jsem nikdy neznala,“ uvedla Eva Worman Moličová, správkyně domu.
Zahradníkovi kdysi vlastnili i uzoučký dům ve Vodičkově ulici. Býval jakousi výkladní skříní jejich továrny s kancelářskými potřebami. Což ostatně dokládá i obraz, který potomci zakladatelů firmy Zahradník dodnes střeží. Dům ve Vodičkově ulici ale rodina vlastnila jen do doby, než jim ho zabavili komunisti.
Rodina vlastnila i úzký dům ve Vodičkově ulici
To se stalo v roce 1960 a pár měsíců nato zabila odlomená římsa ženu čekající na chodníku na tramvaj. Za toto neštěstí tak už rodina nenesla odpovědnost. Poněkud zarážející je, že i 55 let od tragické události je dům bez oné římsy.
Galerie
Ale ještě zpátky do domu číslo 8 v ulici V Jámě. V suterénu kdysi bývala truhlářská dílna. Teď je tam úplně nová pražská galerie s názvem Zahradník. Provozuje ji ruský umělec, milovník starých fotografických technik a sběratel dávných portrétních snímků Dmitrij Rubinstein. Ten měl v místě nejprve dílnu a fotoateliér, ale zbyla mu ještě spousta místa. Proto se rozhodl galerii vytvořit. Kromě fotografií vystavuje třeba i design nebo grafiku. Jde o jedny z největších výstavních prostor v celé Praze.
