Plzeň - Několik desítek legendárních českých automobilových veteránů - aerovek - dorazilo na tradiční sraz do Útušic na Plzeňsku. Zájemce a fanoušky přímo na místě přesvědčily o své výborné kondici.
Nezničitelné aerovky ovládly silnice na Plzeňsku
Legendární aerovka, přezdívaná cililink, bylo jednoduché lidové auto české výroby. „To, že je tak legendární, z ní dělá speciální setrvačník z kvalitního materiálu. Ten cinká a to je pro aerovku příznačné,“ přibližuje kouzlo vozu její majitel Josef Becánič.
Aerovky mají ještě jednu specialitu. Tou je sedadlo, které se nachází v místech, kde je u aut obyčejně kufr. Aerovkáři mu odjakživa říkají sedačka pro tchýně. „Když posádka při dešti jede a zatáhne střechu, tak všechna voda ze střechy i z nebe teče tchýni, která tam sedí, do klína,“ vysvětluje Josef Becánič.
Malý vůz na velké cesty, tak aerovku přezdíval spisovatel Elstner, který s ní procestoval několik světadílů. Je neuvěřitelně konstrukčně jednoduchá a v tom je podle nadšenců její síla. Ani dnes se s ní nebojí vyjíždět na dlouhé cesty po Evropě. „Ujeli jsme asi 1 800 km. Byli jsme s ní teď po Rakousku, v horách v Itálii a žádná porucha, všechno bez problémů,“ chválí vůz majitel aerovky Zdeněk Klimeš.
Průměrná rychlost, kterou aerovkáři po cestě Evropou spočítali, není na stařičký vůz vůbec špatná. „Po dálnici vyvinula rychlost v průměru kolem devadesátky,“ dodává Klimeš. „Před pár lety se hovořilo o tom, zda přežije aerovka rok 2000. Přežila a doufejme, že přežije i rok 3 000,“ uvádí trochu s nadsázkou pořadatel srazu Jiří Veger.
Aerovkám bude brzy osmdesát let a i přes svoje stáří si nestojí vůbec špatně. Průměrná spotřeba je do deseti litrů na sto kilometrů.