Román Žítkovské bohyně spisovatelky Kateřiny Tučkové se dočkal druhého divadelního zpracování. Pro Městské divadlo v Brně knižní předlohu zdramatizoval – stejně jako před třemi lety ve zlínském divadle – slovenský režisér Dodo Gombár. Brněnská verze je ale v mnohém odlišná.
Žítkovské bohyně vyměnily autobus za klec a Zlín za Brno
Žítkovské bohyně čarují i v Brně (zdroj: ČT24)
„Literární podhoubí je plus minus stejné, mění se jen interpretace. Nechtěli jsme nic opakovat a ani se k těm věcem alibisticky vracet,“ říká ke srovnání zlínské a brněnské verze Gombár.
Výrazným prvkem příběhu žen jednoho rodu, které uměly přičarovat lásku, léčit, ale i uřknout, byla na zlínském jevišti autobusová zastávka. V Brně scéně dominuje velká klec, která je se situacemi důsledně provázána.
Druhé provedení je také komornější, objevuje se v něm jen jedna mužská postava – bratr hlavní hrdinky Dory. „Jdu dějem, a jak postupně nacházím všechny ty záhady a tajemství rodu, tak divák je přese mě nachází také,“ říká o Doře její představitelka Svetlana Janotová.
Vojtěch Blahuta a Svetlana Janotová
Příběh, který se vrací až do 17. století, trvá téměř tři hodiny. Při zkrácení by podle režiséra hrozilo, že by se divák v ději mohl ztratit. Za Žítkovskými bohyněmi se poprvé mohou vydat při premiéře 20. května.