Před čtyřiceti lety vznikl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), který pomáhal především těm odpůrcům komunistického režimu, kteří nepatřili mezi prominentní disidenty. Osudy zakladatelů výboru i jejich soudní proces, který byl nejmasovější pomstou normalizačního režimu proti těm, kteří s ním nesouhlasili, připomene nový dokument režisérky Olgy Sommerové, která byla hostem pořadu Události v kultuře. Snímek se představí v úterý od 20:55 na ČT2.
Co pro vás bylo hlavním motivem připomenout tuto důležitou etapu odporu proti normalizačnímu režimu?
Celý svůj život si převelice vážím lidí, kteří se zapojili do odboje, ať už to byl druhý, nebo třetí odboj, například chartisté. Natočila jsem už dříve také filmový triptych o Chartě 77. Jejich činnost považuji i pro nás dnes za příklad toho, jak se má občan zajímat o svoji zemi. Tedy o to, jestli v zemi je právní řád, jestli je tam svoboda a demokracie.
Jsem strašně šťastná, že jsem ten film mohla natočit, že jsem se s těmi lidmi mohla zase sejít. A také to bylo dáno tím výročím.
Po Chartě začaly přibývat perzekuce lidí, kteří se nějakým způsobem postavili proti režimu, ale třeba jen tím, že Chartu přepisovali. A proto se chartisté po roce od vzniku Charty rozhodli, že založí Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a že budou vydávat svědectví, tak zvaná Sdělení, o lidech, kteří jsou perzekvováni, zavíráni nebo pronásledováni, a především že se bude jednat o ty, kteří jsou neznámí, protože ti známí disidenti, když se něco stalo, tak okamžitě Západ na to reagoval.
Ta Sdělení se zveřejňovala, šla potom ven a zpětně do Československa je vysílala Svobodná Evropa, Hlas Ameriky a BBC. Bylo to také kvůli tomu, aby se vědělo, kdo konkrétně, kteří soudci, prokurátoři, takto nespravedlivě soudí lidi, kteří se ničím neprovinili, i když v komunistickém režimu byl zločin postavit se proti němu…
Jak v dnešním kontextu zakladatelé VONSu vzpomínají na čtyřicet let staré události?
Oni říkají, že už si nic nepamatují. Ale přitom ten film je plný vzpomínek. Tím, že lidé v Chartě byli vedeni ušlechtilou myšlenkou, to znamená bojovat za lidská práva a bojovat proti tomu režimu, tak byli spjati mezi sebou, byli velice přátelští, protože si museli pomáhat.
I když to musela být krutá doba perzekucí, StB výslechů, zavírání, tak na tom bylo cenné to přátelství. A navíc korunované tím, že dělali něco pro to, aby ukázali, jak je ten komunistický režim zločinný, a aby ten režim padl, o což se nakonec zasloužili každopádně především chartisté.
Jsem strašně ráda, že jsem ten film mohla natočit, i z toho důvodu, že si myslím, že dnes je třeba znova se postavit proti omezování svobody a proti chátrání naší demokracie. Je to taková výzva, příklad pro diváky, že člověk nesmí věci, které se týkají politiky, občanského života nebo spravedlnosti, nechat být. Musí se jimi zabývat a musí pro to něco dělat, takže ten film je pro mne dneska velmi aktuální.
- Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) ustavilo sedmnáct představitelů tehdejšího disentu 24. dubna 1978.
- Úkolem nezávislé instituce bylo v duchu Charty 77 sledovat případy osob, které byly v komunistickém Československu trestně stíhány nebo vězněny za projevy svého přesvědčení nebo které se staly oběťmi policejní či justiční svévole.
- Na přípravě vzniku VONSu se podíleli opoziční aktivisté Petr Uhl, Otka Bednářová, Václav Benda a další. Výbor o svých zjištěních vydával takzvaná Sdělení, která zasílal státním orgánům i do svobodného světa, kde je zveřejňovala média. Postiženým lidem a jejich rodinám poskytoval morální, právní a materiální pomoc. V roce 1979 se VONS stal členem Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH).
- Členové VONSu museli sami čelit perzekuci komunistických úřadů. Roku 1979 bylo šest jeho členů (Petr Uhl, Václav Benda, Václav Havel, Jiří Dienstbier, Otka Bednářová a Dana Němcová) odsouzeno k trestům od dvou do pěti let vězení. Vězněni byli i další členové VONSu.
