Anglický prozaik a publicista George Orwell je známý především svou vizí kruté budoucnosti – románem 1984 – a sžíravou analýzou bolševismu Farma zvířat. Méně se již ví, že stejně tak kvalitní dílo vytvořil coby esejista. Závěrečný, čtvrtý svazek jeho esejí v češtině Spisovatelé a leviatan to vše jen potvrzuje.
Recenze: Esejista Orwell se nebál jít proti Gándhímu ani proudu
Oba Orwellovy nejslavnější romány charakterizoval autorův bystrý analytický úsudek, schopný jít k jádru věci, a nejen to – zároveň vyvozovat z takto odhalených fakt další logická tvrzení. O tom, že se této své schopnosti Orwell nevzdává ani při psaní esejů a publicistických textů, jsme se již měli možnost přesvědčit v předcházejících třech svazcích esejů. Platí to i pro recenzovaný díl.
Eseje v něm obsažené pocházejí z let 1947 až 1949, z doby, kdy byl Orwell již plně etablovaný na literární scéně. Stejně jasné byly i jeho názory. Ve svých textech se zabývá, a to zcela pochopitelně, politikou, stále aktuální je tak zamyšlení z roku 1947 Burnhamův pohled na současný světový zápas, inspirované knihou Jamese Burnhama o křehké rovnováze ve světě a všem, co by se také mohlo stát.
Proti Gándhímu i Tolstému
Orwell zde rozebírá jak pozici Spojených států, tak Sovětského svazu, zvažuje pro a proti, přemýšlí o dalším uspořádání Evropy. Zajímavé je také zamyšlení nad Gándhím, kdy se nebojí jít proti tehdy již zavedené představě svatého muže. Podobně, a to docela ostře, se strefuje do idolu existencialistů Jeana-Paula Sartra a jeho knihy Portrét antisemity, usvědčuje jej totiž ze značné povrchnosti.
Spisovatelé a leviatan: Eseje IV. (1947–1949)
Stejně ostré je Orwellovo vypořádání se s tradicí britských internátních škol v eseji Takové to byly radosti. Sám totiž jednou z těchto neblahých institucí, které úspěšně lámaly osobnosti, prošel. A četba to skutečně není moc veselá, čtenář si možná vzpomene na výtečný film Lindsaye Andersona Kdyby z roku 1968, popisující stejně kruté a zvrhlé poměry na takovéto škole. Ovšem vyústění má film jiné…
Orwell píše i o literatuře, opět výtečně, a opět se nebojí jít proti proudu – třeba v článku Cena pro Ezru Pounda, v němž probírá, měl-li by autor souzený za fašistickou propagandu obdržet literární cenu, či ne. A nejen pro milovníky Shakespearových dramat bude jistě zajímavá polemika s ostrým výpadem Lva Tolstého proti tomuto klasikovi. Orwell ve svém textu Lear, Tolstoj a šašek nejenže Tolstého „argumenty“ zcela rozcupuje, zároveň naznačí, co se za Tolstého invektivami skrývá. Kromě toho, jakoby mimoděk, se nám dostává hlubokého pohledu na Krále Leara. Vlastně, podobně jako je tomu u všech Orwellových textů – vždy je tam cosi zajímavého, dobrého, nádavkem.
George Orwell / Spisovatelé a leviatan: Eseje IV. (1947–1949). Vydalo Argo, 2016.