Navyšování kapacit hromadných (tedy i kulturních) akcí a zároveň upouštění od různých omezení vracejí kulturu zpátky k původnímu programu. Stále je ale třeba vypořádat se se ztrátami z koronavirové krize. Navíc mnohé hudební festivaly, i kvůli neúčasti zahraničních hvězd, své plány obnovit nemůžou. Ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) uvedl, že pro pořadatele festivalů chystá finanční kompenzaci. Myslet je podle něho třeba také na podporu kultury v regionech.
Krize financování kultury nezmění, míní Zaorálek. Podpořit chce ale nyní i tu komerční
Zaorálek: Nemyslím, že krize by měla vést k dramatickým změnám ve financování kultury (zdroj: ČT24)
Hromadné akce, včetně kulturních, jsou od konce května povoleny pro nejvýše 300 osob. Pokud bude epidemie dál pod kontrolou, kapacita se od 8. června zvýší na 500 lidí a od 22. června na tisíc. Navíc bez omezení v podobě prázdných sedadel či rozestupů. Přidávají tato čísla Vám i pořadatelům kulturních akcí na optimismu?
Měl jsem příliš reakcí, že s hygienckými parametry, které se vytvořily, se toho de facto moc dělat nedá. Velké obavy byly jak mezi hudebníky, tak divadelníky. Jako ohromná změna mi připadalo, když nakonec hygienici souhlasili, že zruší všechny ty obřady a mezery. To je velký posun dopředu, který vytváří daleko reálnější možnosti něco dělat. Navíc když bude příznivý vývoj pokračovat, je šance, že od 22. června bychom mohli navýšit kapacitu až na tisíc. A to už pro léto vytváří možnosti něco podnikat jak v divadelním, tak hudebním světě.
Zrovna divadla ale většinou sezonu přerušila a začnou hrát až na podzim, kdy se ovšem situace může zase zhoršit.
Myslel jsem především na různé letní divadelní slavnosti a pořady, které jsou důležité třeba pro privátní divadla, řada z nich má venkovní scény. A vím, že byla nešťastná z toho, že s dosavadními hygienickými parametry by si nedovedla představit, jak to udělají. Takže i pro divadla jde o významnou věc.
Máte pravdu, že klasická kamenná divadla už toho v červnu moc nezačnou, ale také mi bylo z jejich strany řečeno, že tohle jim dává šanci rozběhnout přípravu na září a možná udělají některá představení ještě dříve. Myslím, že jim to dává perspektivu a pocit, že za chvíli o nich bude o něco víc slyšet.
Slyšet ale nebude hudba na velkých festivalech. Vy už jste v několika rozhovorech říkal, že jste v kontaktu s jejich pořadateli. Stačí jim vouchery za zrušené akce, nebo by uvítali něco víc?
Jednáme s ministerstvem průmyslu a obchodu. Není to jednoduché, protože vstupujeme do oblasti, v níž nemáme vyvinuty žádné nástroje. Pracujeme na nabídce i pro pořadatele festivalů.
Berete je tedy spíše jako podnikatele než jako kulturně činné organizace?
Ano. A to, o čem se bavím, je možná úhrada zmarněných nákladů. Ale musíme to připravit a hlavně prosadit na vládě, protože jde o nástroj ne úplně typický a musela by na něm být shoda s ministerstvem financí a dalšími. Během týdne, myslím si, bychom už mohli vědět.
A s čím Vy do tohoto jednání vstupujete? Jakou podobu by podpora měla mít?
Umím si ji představit jen v podobě hrazení zmarněných nákladů. Když někdo připravoval velký festival, pak kromě voucherů, které jsme nabízeli, můžeme uvažovat, že když nám doloží peníze, které do toho vložil a které jsou úplně znicotněny, tak že bychom mu je uhradili. To může platit i pro komerční divadla a podobně. To mi připadá, že by bylo v určité relaci k tomu, co poskytujeme kultuře i jinde.
Jde o to, aby tyto nástroje nebyly v dramatickém rozporu s tím, jak se podnikatelům pomáhá jinde. Tohle je obtížné, aby to vládou prošlo jako pravidla, která jsou trochu fér.
A celková hodnota balíčku? Teď třeba pro sportovní kluby bude vyčleněna miliarda, lze to srovnávat?
Řekl bych, že se bavíme o podobných penězích – na úrovni stovek milionů.
Jak by vlastně měla vypadat podpora těchto subjektů do budoucna? Pokud by vůbec nějaká měla být. Vždy se vedla debata, zda podnikání v kultuře brát jako něco, co si zaslouží dotace. Chystáte tedy podporu systémovou, nebo spíše jednorázovou?
„Nemyslím, že po krizi by to mělo vést k nějakým dramatickým změnám ve financování kultury.“
Toto se týká především mimořádných podmínek. Nemyslím, že po krizi by to mělo vést k nějakým dramatickým změnám ve financování kultury. Na ministerstvu kultury jsme spíše pro financování neziskové kultury a toho, čemu já říkám spíš umění, v různých oblastech. Aby se ministerstvo v tomhle změnilo, museli bychom začít chápat i jeho roli úplně jinak.
Obávám se, že teď, kdy mám před sebou jednání o rozpočtu, je brzo, abychom začali debatu o širším chápání ministerstva kultury. Protože upřímně řečeno budu rád, když obhájím dostatečné prostředky na živou kulturu.
A mám tady jedno další velké téma – kulturu v regionech. Pomoci tomu, aby ať už divadla, nebo orchestry nezačaly zanikat, nebo se omezovaly soubory. To mi připadá jako dostatečně velký úkol, pokud seženeme prostředky, tak bych je rád investoval právě sem. Abychom neskončili po téhle krizi s tím, že nám začne mizet kultura v regionech a že nám začnou mizet dokonce i ty oblasti živé kultury, které jsme doposud poměrně dostatečně podporovali – a teď by se ukázalo, že nepřežijí.
Často akcentujete, že je třeba se více soustředit právě na živé umění a tam směřovat více peněz a více lidského potenciálu. Nevím, jestli nějaký ministr kultury v dějinách měl šanci vyjednat víc peněz, málokdy se to podařilo. A to mytické jedno procento HDP na kulturu, to je asi také v nedohlednu, i když teď HDP klesá.
Pokládám za určitý úspěch už to, když se dívám, jak se choval stát v minulé krizi, která byla před deseti lety, a jaké prostředky mělo tehdy k dispozici třeba živé umění. Dneska je toho několikanásobně víc, co jsme se rozhodli jako vláda do živého umění investovat.
A už je tady i větší povědomí, že živé umění není něco, co si tady kvete samo pro sebe, ale že je to ohromně významná věc pro takzvaný kreativní průmysl, třeba pro točení filmů, a nejen českých. Je velké množství investorů, kteří k nám přichází a díky tomu, že jsme v loňském roce dali pobídku 1,3 miliardy, tak do České republiky přišlo devět miliard. To už jsou čísla, která znamenají, že kreativní průmysl zaměstnává množství malých i středních firem a živnostníků, zajímavých profesí, ve kterých máme velmi schopné lidi.
„Kultura je něco víc než někdo, komu dáváme almužnu. Je to někdo, kdo je schopen do země přinášet miliardy.“
Tohle je typ činností, které bychom se měli snažit do země dostávat. A někdo vám jen tak takové prostředky nenabídne. Když dneska firmy jako Netflix a Amazon a další k nám chtějí vstoupit ještě více než před krizí, je to šance a také příležitost vnímat, že kultura je něco víc než někdo, komu dáváme almužnu. Je to někdo, kdo je schopen do země přinášet miliardy, a možná bychom měli uvažovat o tom, že tohle by mělo být do budoucna něco, čím se chceme ve světě živit.
Znamená to tedy například méně památkové péče a více pěněz do živého umění?
To by mě hnali, kdybych tohle řekl. V tuto chvíli mám pořád ještě na vládě, když se bavíme o investicích, určitou podporu, že právě kultura a oblast památek by si také zasloužily zvýšené investice v boji proti ekonomické recesi.
Takže dneska nestojí živé umění versus památky, ale naopak s investicemi v této oblasti a opravami některých významných objektů, jako je třeba Invalidovna, se počítá jako s důležitými věcmi. Doufám, že to bude platit a že provedeme určitou revizi investičních záměrů a že v nich i kultura sehraje významnou roli.