Zaujal v Devadesátkách jako Josef Korejs i ve Volze jako Pavel Landovský, teď jako člen Činohry Národního divadla dostal hlavní roli v nové inscenaci Mefisto. Ve tříhodinovém představení si musel poradit mimo jiné se specifickou scénou Státní opery. „Součástí práce Národního divadla je i posouvat vkus běžného diváka. Kde jinde bychom to měli dělat než tam,” zamyslel se herec Robert Mikluš v Interview ČT24.
I přechod z jedné strany jeviště na druhou vypadá jako událost, říká Mikluš o práci ve Státní opeře
Herec Robert Mikluš byl hostem v pořadu Interview ČT24 (zdroj: ČT24)
V adaptaci románu Klause Manna Mikluš představuje ambiciózního herce Hendrika Höfgena, který se v době nastupujícího nacismu prodere z regionálního divadla až na vrchol slávy. Podle Mikluše musí každého herce takový materiál oslovit, protože jde pod kůži, a to plíživým, nepříjemným způsobem.
Představení, kterým se činohra po několika dekádách vrátila do prostor Státní opery, trvá i s přestávkou tři a půl hodiny, pro Mikluše ale byly náročnější desetihodinové zkoušky, kdy mu s problémy s nohou pomáhala baletní fyzioterapie. Část hereckého vystoupení snímají kameramani, pro diváky se živě promítá na plátno nad jevištěm – jedním z důvodů je, aby měl i divák ve vzdálené řadě prožitek z detailu.
„Obyčejný přechod jednoho herce z levé strany jeviště na pravou vypadá jako událost měsíce. To, co si myslíte, že hrajete niterně, tak divák už ve čtvrté řadě nevidí,“ míní herec. Důležitá je prý také práce s hlasem. „Když ve Státní opeře nejste na určitém místě, kde to jde dobře slyšet, což je velmi úzké území, tak když to neřeknete dopředu, je to, jako byste to neřekli vůbec,“ sděluje.
Nová role na DAMU
Mikluš hraje i v inscenaci Vassa Železnovová ve Stavovském divadle, té pro malý zájem diváků hrozilo stažení z repertoáru. Herec na její obranu napsal text do Divadelních novin. Podle něj jde o inscenaci, která činoherní soubor Národního divadla stmelila – je podle něj ve „výborné kondici“. „Součástí práce Národního divadla je i posouvat vkus běžného diváka. Kde jinde bychom to měli dělat než tam,” je přesvědčený.
Stejně jako ve Vasse Železnovové, i v Mefistovi herci používají mikroporty pro přenos hlasu. Podle Mikluše je to dobrá pomůcka, která je v Evropě běžná už desetiletí. U Vassy Železnovové se s technologií podle něj pracovalo metodicky, měla připomínat například rozhlas, u Mefista jde o pomůcku. „My ve scéně vlastně jdeme velmi do hloubky a velmi se vzdalujeme divákovi,“ popisuje s tím, že by diváci přišli o zážitek, kdyby herci mikroporty neměli.
Mikluš bude nyní působit i jako pedagog na DAMU. A při přijímacích zkouškách už vybíral svoje budoucí studenty. Zaměřoval se prý na autenticitu, přirozenost, zajímavost a jinakost. „Pak už to člověk do ročníku skládá jako takovou barevnou paletu, aby se ty lidi byli schopni inspirovat navzájem,“ přiblížil.
