Brutalismus na odstřel. Ministerstvo kultury Transgas za památku neprohlásí

Soubor budov Transgas na Vinohradské třídě v Praze nebude kulturní památkou a jejich majitel, který chce na lukrativním pozemku stavět nové domy, může brutalistické budovy architekta Aulického poslat k zemi. S odkazem na rozhodnutí ministerstva kultury to uvedly Hospodářské noviny a Právo. Protože ale řízení ještě formálně nedoběhlo, resort ho nechce nijak komentovat.

O tom, že ministr Daniel Herman (KDU-ČSL) zastavil přezkumné řízení, a tím i prozatímní památkovou ochranu budov, informoval už minulý týden na svém webu Klub za starou Prahu. Právě ten inicioval podnět prohlásit objekty ze 70. let za památku a zabránit tak jejich demolici.

Na webu je rozhodnutí ministra, ve kterém se mimo jiné uvádí, že nemovitosti jsou nevhodně začleněny do okolí, „detaily staveb, fasád a zábradlí jsou mimo lidské měřítko“, že se v areálu „neudála žádná významná kulturněhistorická událost“ nebo že domy nejsou na rozdíl od budovy Ingstavu nebo obchodního domu Kotva významným příkladem brutalismu. „Autoři nemovitostí se snažili napodobit západní vzory, ale s velice sporným výsledkem,“ stojí v rozhodnutí.

  • Československo se v roce 1970 zavázalo k přepravě plynu ze SSSR na západ Evropy a ke stavbě příslušného plynovodu. Součástí celé akce bylo zřízení ústředny vybavené moderní technikou, přesněji dispečinku transitního plynovodu a administrativní budovy Federálního ministerstva paliv a energetiky, obchodu a služby.
  • Jako první byla v roce 1974 dokončena ústřední budova dispečinku. Izolační fasáda kvádrové budovy byla sestavena z 18 tisíc žulových dlažebních kostek.
  • Dvě věžové budovy vycházely z původního návrhu architektů Iva Loose, Jindřicha Malátka, Jiřího Eisenreicha a Václava Aulického a jejich výška byla regulována s ohledem na Národní muzeum. Třetí budova štítové zdi Rozhlasu byla věnována dodatečně.
  • Komunisté měli v plánu podobné stavby vystavět podél celé magistrály. Ta měla původně směřovat nad Muzeum na estakádě. Z plánu ale nakonec sešlo. Zůstal jen objekt na Vinohradské třídě a pár dalších budov.
  • Mezi svoje položky zařadil budovy Transgasu třeba cyklus přednášek Nejošklivější architektura Prahy. Klub Za starou Prahu však oceňuje jeho odvážné urbanistické prvky. 

Tápání nad půlstoletím architektury

Prohlašování architektury z druhé poloviny 20. století za památky je často kontroverzní, je ale v současné legislativě jedinou možností, jak domy zachránit před zánikem. Na architekturu druhé poloviny 20. století nemají jednotný názor ale ani odborníci, někteří by ji chránili bezvýhradně, jiní výběrově, podle dalších zase kvůli tehdy používaným technologiím je dnes nevyužitelná.

V případě Transgasu tak o památkové ochraně neuvažoval ani Národní památkový ústav, podle kterého „areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. 

Investor varoval před půlmiliardovou škodou

Ministerstvo odmítlo budovy nad Národním muzeem za památku prohlásit už loni, Herman začal na jaře rozhodnutí svých úředníků přezkoumávat. Koncem září v médiích uvedl, že mu rozkladová komise doporučila přehodnotit přístup úřadu s tím, že Transgas je třeba zachovat.

Investor, společnost HB Reavis, tehdy ostře reagoval a kritizoval ministra, že předjímá výsledek řízení. Uvedl, že přezkum chápe jen jako kontrolu, zda nevzniklo procesní pochybení. Současně varoval, že případné vzniklé škody již přesáhly půl miliardy korun.

Případem, kdy ministerstvo kultury dům za památku neprohlásilo poté, co investor vyhrožoval žalobou za ušlé zisky, je třeba dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Poté, co resort už dříve a za jiného vedení odmítl objekt zastřešit památkovou ochranou, zamířil k zemi