Až sedmdesát procent uchazečů o práci ve věznicích neprojde přijímacím řízením. U zdravotních požadavků přitom už generální ředitelství slevilo a přijímá například i lidi s brýlemi. U psychotestů ale shovívavější být nemůže, dozorci jsou totiž vystaveni stresu, mají zbraně a zodpovídají za bezpečnost. Nejvíc dozorců chybí ve středních a západních Čechách.
Petr Šopejstal pracuje u vězeňské stráže v Ostrově víc než dvacet let. Už jako začínající dozorce přitom zjistil, že povolání bude nebezpečné a stresující. „S konfliktními situacemi se setkáváte prakticky denně,“ řekl Šopejstal.
Podle tamní psycholožky Vladimíry Rambouskové totiž velká část odsouzených trpí poruchami osobnosti nebo chování. Vězeňští dozorci proto, podobně jako policisté nebo hasičí, nesmí ani ve vypjatých situacích zaváhat a udělat chybu. Tomu také odpovídá podoba přijímacího řízení. Přísné psychotesty tak nezvládne až sedmdesát procent uchazečů o tuto práci.
Vězeňská služba se přitom v současnosti potýká s velkým nedostatkem pracovníků. Po celém Česku jich chybí téměř 800. Další ústupky mladým uchazečům už služba udělat nemůže. „Je to složitá situace. Myslím si, že je to o nevyzrálosti,“ uvedl ředitel věznice Ostrov Pavel Zange.
„Vězeňská služba to v rámci věznic řeší jakousi výpomocí,“ vysvětlila její mluvčí Petra Kučerová. Dozorci z Moravy, kde je situace lepší, tak jezdí pomáhat věznicím ve středních a západních Čechách, kde chybí zaměstnanců nejvíc.
