Před třemi sty lety začaly vycházet první česky psané noviny. Oficiálně se jmenovaly Sobotní (Outerní) pražské poštovské noviny z rozličných zemí a krajin přicházející s obzvláštním Jeho císařské a královské Milosti nadáním obdarované, známé jsou ale pod kratším názvem Pražské poštovské noviny. Založil je Karel František Rosenmüller a vycházely dvakrát týdně v úterý a v sobotu. Jedno číslo si čtenář mohl pořídit za šest krejcarů, za celý rok zaplatil osm zlatek. Periodikum zaniklo roku 1772.
Ještě před prvním číslem vyšla 25. ledna 1719 anonce, která čtenáře informovala o tom, že se chystají první české noviny. Úvodní vydání, které se objevilo 4. února, bylo podle ředitele knihovny Národního muzea Martina Sekery dobře konstruované a přineslo mnoho zpráv.
Vydavatel Rosenmüller získal novinovou koncesi na deset let, jeho syn ji pak prodloužil. „Tiskaři o ni často soupeřili. O významu koncese svědčí i to, že privilegium uděloval císař nebo král,“ přiblížil Sekera.
Psalo se velmi popisně
Noviny byly téměř výhradně v češtině, zdroje zpráv ale byly většinou ze zahraničí. V tiskárně proto pracovalo okolo dvanácti lidí, kteří nejen tiskli, ale rovněž překládali články z jiných novin. Zprávy z českých zemí získávala redakce od svých zpravodajů, a to převážně z měšťanského prostředí.
„Psalo se skutečně všechno. Od nejvýznamnějších událostí, které se děly na vídeňském dvoře, až po různě hodnověrné. Od plesů přes pirátské výpravy až po různé objevy, ať už skutečné, nebo nadpřirozené úkazy,“ vysvětluje Sekera.
Noviny navíc byly psány velmi popisně, protože neexistovaly fotografie ani detailnější obrázky. Informace o evropských událostech vycházely se zpožděním. Než se některé zprávy dostaly do Prahy, trvalo to i dva týdny. V novinách se našly i texty o trzích, cenách obilí či jiných komodit. Čtenáři se také mohli dočíst o tom, kdy budou jaké svátky a kde se konají divadelní představení.
Noviny musela přečíst cenzura
Formát listu byl kvůli tisku a přepravě malý, noviny na výšku měřily dvacet centimetrů a na šířku patnáct centimetrů. Grafika byla jednoduchá. „Titulní strana měla svou ustálenou hlavičku, kde bylo vidět, jaké je to číslo, ročník a uprostřed byl symbol, zpravidla to byl posel, který přepravuje noviny,“ popisuje Sekera. „Složení novin bylo lehce zvláštní, protože je zveřejňovalo více skupin tiskařů a každé vydání vycházelo ve třech samostatných dvojlistech,“ doplňuje ředitel.
Stejně jako dnes i tehdy byly noviny spjaty s poštou. Právě proto vycházely v úterý a v sobotu. Právě v těchto dnech přijížděly dopisy a balíky z Vídně, a to včetně zahraničních periodik, z nichž, jak bylo zmíněno, čerpala pražská redakce. „Ten čas od úterka do soboty byl ten, který stačil tiskařům, aby připravili následné vydání. Navíc existovala předběžná cenzura. Ty noviny nemohly vyjít tak, jak byly vytisknuty, ale musel je nejprve přečíst cenzor,“ vysvětluje Sekera.
Málo předplatitelů
První česky psané periodické noviny přestaly vycházet roku 1772, a to kvůli nedostatku čtenářů. V Praze se prodaly pouze dva výtisky a další dva se posílaly do Vídně. Na vině je i to, že redaktor František Kozury prosazoval zásadu, že v textech mohou být pouze česká slova. Pomocí novotvarů, kterým lidé nerozuměli, nahrazoval i zažité germanismy.
Vdova Žofie Rosenmüllerová kvůli nezájmu požádala o pozastavení činnosti. Noviny se pak pokusila obnovit, ale přihlásilo se pouze devět předplatitelů. Pro úspěšný chod redakce jich přitom bylo potřeba alespoň padesát.
