Milan Fridrich strana 2 z 2

V záplavě reakcí pod miliony článků a blogů vydávaných na zpravodajských serverech by se diskuse neboli chat na webu ČT24 během návštěvy papeže Benedikta XVI. v ČR mohl ztratit, kdyby se už poněkolikáté neosvědčil jako dobrý pomocník při mimořádném vysílání. Počínaje volbou prezidenta republiky v roce 2008 portál ct24.cz vytváří pojítko mezi dramaturgií vysílání a divákem. Divák už několikrát dostal prostřednictvím chatu možnost spolumoderovat speciální vysílání.

Naposledy jsem stejně maniakální hysterii pozoroval při volbě prezidenta republiky. Nenapadlo by mne, že volba generálního ředitele České televize může rozpoutat stejný plamen pod kotlem pekelným. Hrůznost celé situace jsem si uvědomil v předvečer volby, kdy třesoucím se hlasem mi jeden z přátel telefonoval, že mluvil s člověkem, jehož jméno nemůže ani vyslovit, a ten mu řekl, že Rada ČT je koupená.

O britském bulváru se říká, že je drsný až odporný, ale tamní novináři mají informace, český se jen tváří drsně a novináři se navíc bez informací obejdou. Bez okolků občas napíší cokoliv, aniž by ověřili fakta nebo alespoň zavolali tomu, o kom píší, aby jim řekl: "Jděte někam …"Tak třeba nesmyslný článek o odchodu Václava Moravce na Novu vznikl nikoliv rozhovorem s někým, kdo by dal novináři echo, nýbrž pouze na základě fotky. Někdo viděl Moravce s marketingovou ředitelkou Novy, jak se drží a jdou na film, a nozdry se mu rozšířily jako hladovému nosorožci.

Volání po odvolání generální ředitele Janečka kvůli odvysílání spotu Národní strany se dá pochopit jen s ohledem na tvrdou kampaň před volbami do Evropského parlamentu, které se blíží. Právě v případě skandálního spotu totiž ČT udělala maximum, aby nadřadila věc etiky a tolerance nad literu zákona o volebním vysílání politických stran.

Reaguji na články „České televizi docházejí peníze, bude propouštět“ a „Kavčí hory už jsou opět v rukou politiků“ (HN 19. května). 1) České televizi prý docházejí peníze. Realita: Česká televize hospodaří s poplatky plus s penězi z obchodní a jiné činnosti. Reklamu sice ČT vysílá, ale nemá z ní ani korunu. Reklama se vysílá účelově a vybrané peníze jdou do Státního fondu kinematografie a do digitalizace. O peníze z poplatků a obchodu ČT nepřijde. ČT nemohou dojít peníze.

Je Česká televize málo politicky ostrá? Není program ČT24 přepolitizovaný, neměli by se k politice vyjadřovat spíše nepolitici než politici? Proč třeba Václav Moravec pořád zve „stejné tváře“ a nemá víc odborníků nebo analytiků, kteří by českou politiku okomentovali? Dostal jsem v poslední době několik námětů nebo reakcí na politické zpravodajství ČT. Zjistil jsem přitom, že z reakcí diváků nebo novinářů by se dal složit seznam omylů a mýtů o zpravodajství ČT.

Lidská povaha špatně snáší představu, že se věci dějí jen tak bezdůvodně. Paranoidní je člověk tím víc, čím víc má moci. Celý svět je najednou plný nepřátel, nepřejících lidí, kritiků, oponentů. Začal jsem být taky paranoidní, ačkoliv "moci" novinář má méně, než si veřejnost myslí.

Praha - Lidská povaha špatně snáší představu, že se věci dějí jen tak bezdůvodně. Paranoidní je člověk tím víc, čím víc má moci. Celý svět je najednou plný nepřátel, nepřejících lidí, kritiků, oponentů. Začal jsem být taky paranoidní, ačkoliv "moci" má novinář méně, než si veřejnost myslí. Tak komentuje ředitel zpravodajství ČT Milan Fridrich zákaz vstupu televizních kamer do předsálí sněmovního jednacího sálu. Televizní reportéři si tak mohou politiky, kteří se nacházejí ve sněmovně, zvát před kameru pouze mimo kuloáry do vyhrazených prostor.

Se zájmem i podivem jsem si přečetl několik článků o postavení zpravodajské televize na českém mediálním trhu, její veřejnoprávní i soukromé variaci a konkurenceschopnosti vůči jiným typům médií. Nejvíc mě překvapilo, jak málo tato diskuse odrážela světové trendy a zahraniční i domácí zkušenosti, ačkoliv ty už mají své vyjádření v číslech. ČT24 existuje už téměř čtyři roky a soukromá Z1 tři čtvrtě roku. Digitalizace pokračuje, příjem signálu má téměř 60 procent obyvatelstva. Za této situace se už dá definovat typický divák české zpravodajské televize i zobecnit, k čemu takovou televizi na českém trhu vůbec mít. Jaká televize je přínosem a přežije, a která se mine dobou i divákem.

Když se v Česku začne parta intelektuálů bavit v hospodě o minulosti, především pak o totalitě, hádka přijde do dvou hodin, když o radaru, tak do hodiny, ale v případě zahraniční politiky, především Balkánu nebo Iráku, začne po dosednutí, třeba nasucho. Proto se ani nedivím hysterii kolem dokumentu Uloupené Kosovo, který pro Českou televizi natočil Václav Dvořák. Hysterii zbytečné, ale četli jste to o té hospodě.

Na nedávné krumlovské konferenci jsem nadhodil myšlenku, že veřejná média, tedy Česká televize a Český rozhlas, jsou pojistkou demokracie v tom smyslu, že nejsou pod tlakem trhu ani politické objednávky, a tak nejlépe splňují požadavek objektivního nestranného zpravodajství.