V současnosti je Hamburk druhým největším městem Spolkové republiky a honosí se přízviskem metropole severního Německa. V historickém povědomí je však jeho neblahá kapitola zastíněna nálety na jiné německé město - Drážďany, které bylo téměř kompletně zničeno a po válce nově vystavěno. V porovnání s hamburskou zkázou si drážďanské nálety podle ředitele tehdejší policie vyžádaly kolem 25 tisíců obětí, tedy o polovinu méně.
Útok na Hamburk byl první úspěšný nálet s ničivými následky. Stal se příkladem toho, jak tragický dopad na civilní obyvatelstvo může mít kombinace silného letectva, disciplíny a organizovanosti. Vzhledem k tisícům nevinných lidí, kteří padli za oběť válečné mašinérii, zůstává hamburské memento ožehavým tématem diskuzí válečných historiků i politiků.
Tehdejším velitelem britsko-amerických letek byl maršál letectva Arthur Harris. Svou kariéru zasvětil elitním složkám britské Royal Air Force (RAF). Válečné zkušenosti získával na vojenských misích v oblastech nynějšího Iráku či Íránu. Harris se postupem času stal hlavní Churchillovou zbraní pro ničení německého válečného zázemí. Nad svými rozkazy prý nikdy nezapochyboval. „Němci si zaseli vítr a nyní sklízí bouři,“ vyjádřil se o svém úhlavním nepříteli. Podporu pro nenávistné protiněmecké akce nacházel i u samotného Churchilla: „Nikdy si nesmíme dovolit omlouvat se za to, co jsme provedli Německu,“ řekl o ničivých leteckých útocích.