Počasí posledních dvou týdnů ukazuje svoji turbulentní tvář. Nad naším územím se střídají jednotlivé frontální systémy, které přicházejí vesměs od severozápadu až západu, a kromě velké oblačnosti a srážek s sebou občas přinášejí i silný vítr. A nejen to, v předminulém týdnu byla dokonce dvakrát situace s častějším výskytem bouřek. Lednové, nebo obecněji spíš zimní bouřky sice nejsou v Česku nic až tak výjimečného, ale letošní první měsíc byl na jejich výskyt neobvykle bohatý.
Zimní bouřky se na rozdíl od letních vyznačují podstatně slabší elektrickou aktivitou, a tedy i počtem blesků, které produkují. Obvykle na našem území registrujeme pouze dva až čtyři blesky během přechodu takové bouřky přes místo pozorování. Na druhou stranu, tyto blesky se jeví někdy intenzivněji než v případně klasických letních bouřek, což je způsobeno odrazem světla na sněhových vločkách.
Pokud jde o hrom, ten je slyšet na menší vzdálenost než v bouřkách s deštěm – důvodem je větší tlumení zvukových vln šířících se od kanálu blesku prostředím se sněhovými vločkami. Obecně zejména čerstvý sníh tlumí zvuk poměrně výrazně, jak je patrné například při poklesu hluku u dopravních tepen, leží-li na nich sněhová pokrývka.
Kromě ojedinělých blesků se zimní bouřky vyznačují především velice intenzivním sněžením, výjimkou není množství několika centimetrů nového sněhu za jednu hodinu nebo i kratší období. A poměrně často se v zimních bouřkách vyskytují také krupky.
Výsledkem je každopádně prudké snížení dohlednosti, často i pod sto metrů, což někdy může zaskočit zejména nepřipravené řidiče a vést až k hromadným dopravním nehodám, jako se to stalo například 20. ledna při přechodu aktivní podružné studené fronty doprovázené právě i sněhovými bouřkami. Situaci často komplikuje rovněž přechodné zesílení větru, které může navíc vířit už napadaný sníh a výsledkem pak jsou až podmínky blizardu.
Zimní bouřky umí překvapit
Co je vlastně potřebné k vzniku zimních bouřek? Podobně jako u těch v letní polovině roku je základem „vertikální instabilita teplotního zvrstvení“, jinými slovy dostatečně rychlý pokles teploty vzduchu s výškou, který napomáhá vertikálnímu vývoji oblaků. Jenže v zimě chybí ohřev spodních vrstev vzduchu od sluncem rozpáleného zemského povrchu, slunce je totiž nízko a poskytuje jen málo energie. Důležitý je také obsah vlhkosti, který je v zimě obecně výrazně nižší než v létě.
Do procesu ústícího k tvorbě zimní bouřky pak musí nastoupit jiné děje, které souvisejí s dynamikou vývoje počasí. A tu poskytují především hluboké tlakové níže spojené s výraznými atmosférickými frontami. Hlubokými tlakovými nížemi rozumíme ty s výrazným rozdílem tlaku vzduchu, což vede k silnému proudění u zemského povrchu i ve výšce (často ve formě tryskového proudění), a to přispívá i k výraznějšímu střihu větru (změna rychlosti a/nebo směru větru s výškou).
Hluboké tlakové níže se přitom právě v zimním období vyskytují častěji než v létě. Proč? Rozdíl v teplotách vzduchu mezi subtropy a polárními oblastmi totiž bývá v této době podstatně větší. Výrazná atmosférická fronta tedy přináší značný rozdíl teploty vzduchu, výsledkem je nestabilita, která vede ke vzniku mohutných kupovitých oblaků.
Nejlepší podmínky k tomu panují v mořském vzduchu, v silném severozápadním proudění, na studených frontách, nebo na takzvaných podružných studených frontách. Prostředí uvnitř oblaků se pak stává hodně turbulentním; dochází v nich k obrovskému množství srážek částic, takže se nabíjejí. Když se nabijí elektřinou dostatečně a vytvoří se v nich dvě centra s opačným elektrickým nábojem, vznikne výboj energie, kterému se říká blesk.
Problém pro dopravu i meteorology
V Česku se zimní bouřky v posledních letech vyskytují v podstatě každoročně. Někdy mají podobu jen výjimečných událostí, jindy se dočkáme i rozsáhlejších a intenzivnějších epizod. Kromě té z ledna je možné zmínit například bouřky při přechodu bouří Kyrill (leden 2007) a Emma (začátek března 2008).
Častější výskyt zimních bouřek v posledních letech pravděpodobně souvisí i se změnou klimatu. Díky oteplení je v atmosféře k dispozici více energie pro vznik hlubších tlakových níží, což znamená příznivější dynamické podmínky pro výskyt těchto bouřek.
V paměti řady lidí určitě zůstává i 22. únor 2001, kdy na dálnici D1 při jedné takové bouřkové epizodě napadlo přes dvacet centimetrů sněhu, což způsobilo největší masovou nehodu u nás. Zimní bouřky samozřejmě dokážou zkomplikovat i život pilotům letadel a vlastně i meteorologům. Na rozdíl od letních bouřek je jejich předpověď (i vzhledem k výrazně menšímu výskytu) poměrně obtížná a nejistá, zejména s časovým odstupem větším než několik hodin.
