Vejdete do místnosti, kde skládáte maturitní zkoušku, ale zjistíte, že nejen nic neumíte, ale navíc jste si doma zapomněli kromě znalostí i kalhoty… A pak se probudíte a zjistíte, že to byl jen sen a od maturity už uběhlo dobrých dvacet let. Proč má člověk tak bizarní a nesmyslné sny? Vědci teď přišli s novou teorií, která by to měla vysvětlit.
Divoké a bizarní sny jsou trénink pro nečekané situace, říká nová teorie
Umělce, filozofy, psychology i běžné lidi bláznivost snů fascinuje snad od dob, kdy si člověk začal uvědomovat, že je člověkem. Jsou až nepochopitelně bizarní a nesmyslné – ale podle nové teorie je právě tohle příčina, proč lidé sny mají. Neurovědci v ní tvrdí, že vložením zcela nečekané podivnosti do jinak jednotvárného života nám sny umožňují vyrovnávat se s neočekávanými jevy v realitě.
Otázka, proč sníme, vědce dlouho rozdělovala. Subjektivní povaha snů a neschopnost jakkoliv je spolehlivě zaznamenávat znamenají, že se o nich dá krásně povídat, ale extrémně těžko se sledují a analyzují pomocí vědeckých metod. Dodnes proto neexistuje jasné vysvětlení toho, jak sny vznikly, proč je lidé mají a jak se liší od snů zvířecích.
„Přestože byly předloženy různé hypotézy, mnohým z nich odporuje střídmá, halucinační a vyprávěcí povaha snů. Ta totiž, jak se zdá, postrádá jakoukoliv konkrétní funkci,“ uvedl Erik Hoel, profesor neurovědy na Tuftsově univerzitě v americkém Massachusetts.
Erik Hoel
Hoel se pokusil přijít s jiným vysvětlením. Neříká přitom, že je jediným možným, ani že spolehlivě vysvětluje povahu snů. Jeho přístup je inovativní v tom, že vycházel ze zkušeností s tím, jak se učí umělé inteligence využívající technologii takzvaných neuronových sítí.
Mozek na hraně
Častým problémem při výcviku umělé inteligence je to, že se až příliš dobře seznámí s daty, na která je natrénována. Předpokládá totiž, že tréninková sada, z níž se učí, dokonale reprezentuje vše, s čím se může v praxi setkat. Což je samozřejmě nesmysl, realita je plná nepravidelností a nejednoznačností, na které člověka nepřipraví škola a umělou inteligenci trénink. Programátoři se proto snaží tuto důvěřivost umělých inteligencí napravit vnesením určitého chaosu do dat v podobě matoucích nebo poškozených vstupních dat.
Hoel si myslí, že naše mozky dělají něco podobného v době, kdy sníme. S tím, jak lidé stárnou, stávají se jejich zkušenosti v jedné společnosti dost podobnými – průběh dne se například u většiny Čechů příliš neliší. A kvůli tomu jsou data, na kterých se mozek učí, dost omezená.
Stále je však zapotřebí, aby byl člověk schopný reagovat na nečekané situace – ať už ty duševní nebo fyzické. Během dne na to ale není čas. Jen málokdo si najde během pracovního nebo i volného dne tři hodiny, během nichž analyzuje, jak by vypadal jeho boj se lvem.
Přesto se ukazuje, že jsou lidé i na tyto zcela nečekané momenty schopní reagovat až nečekaně dobře, podle Hoela může být jedním z vysvětlení právě to, že na ně trénujeme ve spánku. Tím, že si náš mozek vytváří alternativní a mnohdy i bizarní verze světa, umožňuje připravit se na alternativy, které nejsou běžné – a někdy se takové snové zkušenosti mohou hodně hodit.
Teorie bez důkazů? Kdeže…
Na podporu této teorie už dokonce existují i částečné důkazy, které se podařilo najít právě neurovědcům. Už delší dobu je totiž experimenty ověřené, že jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak podnítit sny o něčem, co se děje v reálném životě, je opakované plnění nového úkolu.
Testovalo se to například u činností, jako je výuka žonglování nebo výcvik na lyžařském simulátoru. Právě toto trénování něčeho nového zřejmě spouští mechanismus divokých snů – mozek se tak pokouší vylepšit si svůj datový balíček o této činnosti. A to vše v době, kdy člověk odpočívá. To může pomoci vysvětlit, proč se často zlepšujeme ve fyzických úkonech, jako je žonglování, po dobrém spánku.
Hoelova teorie zatím nemá silnější oporu v testování, ale je zajímavá tím, že neignoruje nic, co se ve snech objevuje. Řada starších teorií totiž považovala halucinační povahu snů spojenou s jejich bizarním, ale mnohdy až filmově výpravným obsahem za vedlejší produkty nějakého procesu. Podle Hoela jsou ale právě tyto podivnosti tím, co funguje a co nám pomáhá v přípravě na životní situace, které tak úplně nečekáme.