Nejzajímavější je, když vědecký objev ovlivní společnost jako celek, domnívá se Barry Barish. Americký fyzik, který v roce 2017 získal Nobelovu cenu za odhalení gravitačních vln, byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace. Během své kariéry měl podle svých slov štěstí na lidi.
Jen jsem se zamiloval do fyziky, říká muž, který popsal, jak se vlní vesmír – a dostal za to Nobelovu cenu
„Věda nám říká víc o tom, jaký je svět, ve kterém žijeme,“ tvrdí nositel Nobelovy ceny Barry Barish. Prestižní ocenění získal spolu s Rainerem Weissem a Kipem Thornem v roce 2017 za přínos k vybudování detektoru LIGO, který zachytil gravitační vlny.
„Dokázali jsme, že existují gravitační vlny, které přesně odpovídají teorii, se kterou přišel Einstein – s novou teorií gravitace, která byla rozšířením Newtonovy teorie,“ řekl k objevu Barish v Hyde Parku Civilizace.
„Einsteinova teorie říká, že se čas a prostor zakřivují, že se ohýbají v přítomnosti objektů s velkou hmotností. Čili, pokud máte Zemi, tak prostor kolem ní se zakřivuje, a to je ten důvod, proč jablko padá ze stromu,“ uvedl.
„Ukázalo se, že tohle nejde moc pozorovat a máme vlastně štěstí, že zakřivení, které kvůli gravitaci zažíváme, je velmi malé. Svět, ve kterém žijeme, není světem, ve kterém by se rovné čáry začaly zakřivovat nebo něco takového. Když si představíte vesmír jako by to byl nějaký materiál – řekněme ocelový plech nebo něco takového – zjistíte, že je velmi tuhý. Takže gravitační vlny, k nimž ve vesmíru dochází, na něj nemají moc velký vliv,“ vysvětlil.
Možné budoucí využití v praxi
Barish nevyloučil, že v budoucnu bude možné technologii LIGO využít i pro jiné účely. „Gravitační vlny měříme tady na Zemi… a problém je v tom, že Země není stabilní. Pohybuje se. Pohybuje se hodně v porovnání s tak maličkým efektem, o kterém mluvíme. Jedinečná vlastnost LIGA je, že jsme ho museli kompletně izolovat od Země,“ poznamenal. Dodal, že vlastně vytvořili nejlepší tlumič na světě.
„Třeba při výrobě mikroelektroniky nás limituje to, že se stoly třesou. Tohle je způsob, jak vyrobit stabilnější stůl,“ vysvětlil s tím, že zatím to je ale velmi drahé.
Nejzajímavější pak podle Barishe je, když vědecký objev ovlivní společnost jako celek. „A to nikdy dopředu nevíte. My v LIGO děláme výzkum na základě vlastní zvědavosti. Chceme víc porozumět vědeckým principům a vůbec nevíme, jestli to bude mít nějaký dopad na společnost. Objevy se často dají použít způsobem, kterého si nikdo nevšiml, nějakou dobu trvá, než někoho napadne, na co ještě by se to dalo využít. A pak to může být zásadní,“ domnívá se.
Štěstí na lidi
Do LIGA se Barish zapojil v roce 1994. „Když jsem tam nastoupil, projekt měl problémy. A někdy, když přijde člověk z venku, tak to může trochu vylepšit,“ dodal Barish, který pak projekt vedl.
„Velkou část kariéry jsem strávil tím, že jsem pracoval na velmi složitých problémech v experimentální fyzice, což znamenalo, že jsem nejenom působil sám v laboratoři, ale bylo potřeba sestavit celý tým lidí, a často v něm nebyli jenom vědci, ale také inženýři,“ uvedl.
Dodal, že během své kariéry se pomocí experimentálních technik snažil posunout vědu o kus dál. „Abyste něco takového dokázal, je potřeba zkoordinovat velkou skupinu lidí, kteří mají přístup, díky kterému věda funguje,“ vysvětlil s tím, že je potřeba disciplína. „Vyžaduje to, abyste vyvážil řád a pevně dané postupy – což je to, co mají inženýři, ale přitom nebránil vědcům v jejich rozhodování,“ řekl.
Barish také poznamenal, že měl během své dlouhé kariéry štěstí na lidi, s nimiž spolupracoval.
„Jako bakalář na Berkeley jsem nebyl připraven na to, že bych se vydal na vědeckou dráhu. Mí rodiče neměli vysokou školu, ani jsem k tomu nebyl nijak zvlášť veden. Jen jsem se zamiloval do fyziky, protože v té době se v Berkeley objevovala spousta zajímavých objevů, stavěli tam urychlovače, které se poprvé použily při vývoji atomové bomby,“ řekl a mimo jiné poznamenal, že po druhé světové válce se tam začala dělat částicová fyzika, což mu přišlo velmi zajímavé.
Celý rozhovor je k dispozici ve videu výše.