V noci z úterý na středu bude nejjasnější úplněk roku, takzvaný superúplněk. Úkaz se na obloze objeví letos podruhé, další nastane v květnu, uvedl za Astronomický ústav Akademie věd Pavel Suchan. Astronomové jako superúplněk označují úplněk v době, kdy je Měsíc na své eliptické dráze k Zemi nejblíže.
Superúplněk rozzáří úterní oblohu. Tak blízko Měsíc nebyl víc než rok
Měsíc bude od Země v úterý ve 20:00 SELČ vzdálený 356 909 kilometrů. Průměrná vzdálenost je přitom 384 400 kilometrů, k Zemi se tak přiblíží nejvíc od loňského února. Úplněk nastane ve 4:34.
Suchan zdůraznil, že přesné vzdálenosti neřeknou příliš o tom, jaký Měsíc lidé na obloze uvidí. „Vzdálenosti jsou totiž určeny pro středy Země a Měsíce. Výrazně tedy záleží na tom, kde na obloze Měsíc pozorujeme,“ upozorňuje.
„Protože Země má svůj poloměr téměř 6400 kilometrů, znamená to, že pokud nám Měsíc vychází na horizontu, máme v tu chvíli k němu o poloměr Země dál, než kdybychom ho měli nad hlavou,“ dodává. O vlastnostech úkazu podle něj rozhoduje například i časový rozdíl mezi nejmenší vzdáleností Měsíce k Zemi a přesnou fází úplňku. Ty bude tentokrát dělit zhruba osm hodin.
Měsíční průměr bude podle Suchana větší asi o 13 procent. „Spíše než velikost Měsíce možná zaznamenáme větší osvit noční krajiny,“ podotkl. Dodal, že pozorování Měsíce by mělo přát i počasí, očekává se jasno.
Srovnání velikosti superúplňku a normálního úplňku
Velikonoční úplněk
S nadcházejícím superúplňkem se pojí další zajímavost. Určil totiž datum letošních Velikonoc. Velikonoční neděle, vyjma několika výjimek za století, nastává právě po prvním jarním úplňku (prvním po jarní rovnodennosti).
Další a poslední superúplněk letošního roku lidé spatří 7. května. Měsíc však od Země bude vzdálen o zhruba čtyři tisíce kilometrů více než při nynějším úkazu.
Opakem superúplňku je úplněk v odzemí neboli mikroúplněk. Letos připadá na 20. dubna, kdy bude Měsíc od Země dělit 406 446 kilometrů.
Superúplněk není vědecké pojmenování
Termín superúplněk většina astronomů nemá moc ráda: zpopularizoval ho totiž astrolog (nikolov astronom) Richard Nolle na konci sedmdesátých let a spojoval ho s řadou psychologických jevů, jež by v té době měly působit na člověka – aniž by se takový vliv podařilo prokázat.
Stejně podivné jsou i specifické názvy pro nejrůznější zatmění, například vloni se psalo o „vlčím“ nebo „sněžném“ zatmění. Pojmenování mají údajně vycházet ze starých označení amerických Indiánů podle toho, v jakém měsíci k úplňku dochází. Jde ale spíše o dílo kolektivní lidové tvořivosti, antropologové totiž o ničem takovém neví.