Ve zkoumané hrobce ve venkovské oblasti západního Švédska bylo pohřbeno 78 lidí. Když odborníci odebrali vzorek DNA ze zubu jedné z pochovaných žen, zjistili, že byla nakažena morem. Bakterii způsobující mor zaznamenali i u dalšího člověka na stejném pohřebišti.
„Je to nejstarší případ moru, který pravděpodobně sehrál významnou roli v poklesu počtu obyvatelstva,“ uvedl Simon Rasmussen z kodaňské univerzity.
První mor otevřel dveře lidu z východu
Všechny formy moru způsobuje bakterie Yersinia pestis, kmen nalezený u Falköpingu ale nese genetické známky plicního moru, který se přenáší kapénkovou infekcí a je mnohem nakažlivější než septický a dýmějový mor. Úmrtnost na plicní mor v případě neléčení je téměř stoprocentní. Epidemie dýmějového moru si ve 14. století v Evropě vyžádala až 200 milionů lidských životů.
Podle Rasmussena se mohl mor poprvé mezi lidmi rozšířit v rozsáhlých neolitických sídlištích, která se zhruba před 6000 lety začala stavět v oblasti dnešní Ukrajiny, Rumunska a Moldavska. Tato sídliště čítala deset až dvacet tisíc obyvatel, kteří žili v otřesných hygienických podmínkách v blízkém kontaktu se zvířaty, čímž byly vytvořeny ideální podmínky pro přenos infekce.
Záhada opuštěných měst
Epidemie moru, kterou vědci předpokládají, by mohla vysvětlit i to, proč sběrači z euroasijských stepí byli v té době schopni s takovou lehkostí proniknout do Evropy.
