Hluk z dopravy zabíjí zpěvné ptáky. Zkracuje jim chromozomy

Burácení motorů či dunění tramvají je zřejmě příčinou toho, že se ptákům zkracují telomery. Tedy části chromozomů, jejichž poškození vede k poškození buněk a ve výsledku k rychlejšímu stárnutí.

Samec zebřičky pestré
Zdroj: Wikimedia Commons Autor: Maurice van Bruggen

Telomery jsou důležité části chromozomů – právě ony jsou jakýmsi metrem, jehož stříhání zkracuje délku života. Když se buňky dělí, konce telomerů se zkracují; fungují jako neobnovitelný zdroj, který v podstatě chrání geny. Čím více se zkracují, tím je organismus starší: nedostatečná ochrana znamená větší poškození genů, a tedy buněk – a to vede ke smrti.

Němečtí vědci zkoumali, jaký dopad má na délku telomerů hluk dopravy u zebřiček pestrých. Tito drobní zpěvní ptáci, jejichž hlas připomíná pískání dětských hraček, pocházejí původně z Austrálie, ale podařilo se jim rozšířit i na další místa planety, například na území Spojených států. A právě tam ornitologové studovali, jak se tito ptáci vypořádávají se zvuky pocházejícími z dopravy.

Ukázalo se, že když jsou zebřičky, poté co opustí hnízdo, vystavené zvukům dopravy, jejich organismus trpí. Jejich telomery byly kratší než u zebřiček, které poprvé hluky slyšely až 18 dní po opuštění hnízda. Také je měly kratší než ptáci, kteří vůbec hluku vystavení nebyli a žili na klidných místech.

Podle autorů práce to znamená, že i když ptáci nejsou vystaveni žádnému většímu znečištění, ale jen pouhému hluku, poškozuje je to. „Naše studie naznačuje, že městský hluk nezávisle na jiných aspektech městského života je spojený s rychlejším zmenšováním telomerů a může tak přispívat k rychlejšímu stárnutí zebřiček,“ uvedla Adriana Dorado-Correová, která na této studii pracovala.

Vědci zdůrazňují, že v této práci vyloučili všechny další možné vlivy, jimiž by mohl městský život negativně ovlivňovat život ptáků – a je jich přitom víc než dost. Patří k nim horší kvalita vzduchu, světelné znečištění, množství městských predátorů, jako jsou psi nebo kočky, i chemikálie v ovzduší. „Věříme, že náš výzkum může přispět k tomu, abychom lépe pochopili mechanismy zodpovědné za pozorovanou kratší délku života u ptáků žijících v městském prostředí,“ dodala.

Až příliš citliví ptáci

Vědci usuzují, že pro mladé ptáky je klíčové období mezi 18 a 120 dny po opuštění hnízda; právě v tomto věku jsou nejvíc zranitelní hlasitými zvuky – jsou vůči nim zřejmě v této etapě života nejcitlivější. Proč? Pravděpodobně to souvisí s tím, že právě v tomto věku se ptáci učí sami zpívat. Hluk to narušuje, anebo činí ptáky citlivějšími vůči jiným zvukům.

Zajímavé je, že pokud hluk zasáhl ptáky, když ještě byli v hnízdě, nijak negativně se to na nich nepodepisovalo – ať už proto, že byli před ním díky rodičovské péči lépe chránění, nebo proto, že ještě nejsou vůči hluku tak přecitlivělí jako v pozdějších životních fázích.

Výzkum se konal na 263 ptácích, vyšel v odborném časopise Frontiers in Zoology. Autoři práce by v budoucnu rádi studovali, jestli se podobné efekty neprojevují také u jiných druhů zpěvných ptáků.