WHO úroveň rizika v Kongu zvýšila poté, co byl ve čtvrtek potvrzen jeden případ úmrtí na tuto vysoce smrtelnou krvácivou horečku ve městě Mbandaka. Toto město má asi 1,2 milionu obyvatel a podle WHO je velkým urbanistickým centrem, kde se kříží „velké národní a mezinárodní říční a silniční trasy i domácí letecké linky“.
Ve čtvrtek konžské ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že bylo v zemi potvrzeno 11 nových případů nákazy ebolou. Podezření má ministerstvo zatím asi u 45 lidí. Dosud si nemoc zřejmě vyžádala 25 obětí na životech, oficiálně však byla nákaza potvrzena zatím u jednoho ze zemřelých.
Kde se vzala ebola a jak zabíjí?
Nemoc byla poprvé zaznamenána právě v Kongu v hustých tropických pralesech v roce 1976. Název viru byl odvozen od řeky Ebola, která touto oblastí protéká. Ebola patří mezi nejobávanější nemoci na světě, je vysoce nakažlivá, úmrtnost dosahuje až 90 procent.
Ebola se přenáší tělesnými tekutinami, nejčastěji krví, spermatem a exkrementy. Právě to představuje její největší riziko: velmi často ji dostávají lidé, kteří se starají o nemocné; jednou z nejčastějších postižených skupin při poslední epidemii byly zdravotní sestry.
40 let s ebolou
Ebola se vyskytuje v několika podtypech, takzvaných kmenech, které jsou pojmenované podle místa, kde byly poprvé pozorovány. Liší se od sebe především tím, jak moc jsou nebezpečné; rozdíly v jejich smrtelnosti jsou přitom značné. Například kmen Ebola-Zaire má úmrtnost až 90 procent, kmen Ebola–Bundibugyo má oproti tomu úmrtnost „jen“ 51 procent.
Nejhorší epidemie
Nejhorší epidemie se rozšířila od začátku prosince 2013 v západní Africe. Ebole tam za více než dva roky podlehlo přes 11 300 lidí z více než 29 000 nakažených, což bylo nejvíce v historii této nákazy. Epidemií však bylo již mnohem více – a měly značný dopad.
Co se dá dělat a co lidstvo dokáže
Konžské úřady plánují v reakci na poslední vývoj posílit kontroly obyvatel opouštějících město Mbandaka. Světová zdravotnická organizace (WHO) už ve středu doručila na severozápad Konga 4000 dávek experimentální vakcíny a následovat bude v nejbližších dnech další várka. Mezi prvními podstoupí očkování zdravotníci, kteří brání šíření nemoci, a osoby, které podle odborníků přišly s virem do styku.
Reakce Světové zdravotnické organizace na vznik epidemie eboly byla při předchozích epidemiích bezprecedentně rychlá; ve spolupráci s vládami bohatých států, špičkovými vědeckými pracovišti celého světa i neziskovými organizacemi se v rekordně krátkém čase podařilo nasadit léky (byť nedostatečně testované), lokalizovat a poté izolovat ohniska šíření epidemie a také změnit chování obyvatel, které mohlo přispět k dalšímu šíření nemoci.
Na krizi těchto rozměrů se ukázalo, že lidstvo je schopné jednat koordinovaně, rychle a velmi účinně. Pokud by nebyly mobilizovány a nasazeny všechny použité prostředky, mohl být podle kvalifikovaných odhadů počet nakažených jen v Africe během pouhého jednoho roku v řádu statisíců.
