„Oheň svatého Antonína“ byl pohromou středověku, jeho podstatu teď odhalují čeští vědci

Houby, které napadají traviny a jsou známé jako námel, podrobně zkoumal vědecký tým Miroslava Kolaříka z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR. Vědci odhalili, jak se různé druhy námele vyvíjely, jak jsou příbuzné, jaké druhy rostlin napadají i jaká onemocnění přinášely středověkému člověku. Výzkum přispěje k ochraně pastevních trav a obilí před těmito houbami. Výsledky nyní publikoval prestižní vědecký časopis Molecular Phylogenetics and Evolution.

Námel
Zdroj: Wikimedia Commons Autor: Bildoj

Námel jsou houby rodu paličkovice, které napadají květenství travin a obilí a produkují nebezpečné toxiny. Některé z nich jsou nebezpečné pro dobytek i pro lidi, když zkonzumují výrobky z kontaminované mouky. Ve středověku stál námel za masivními otravami. Aby vědci zjistili, proč napadá jen některé traviny a jak se šíří, zaměřili se na jeho dávnou minulost.

„Námel napadá traviny od jejich samého vzniku v druhohorách. Překvapivý byl fakt, že rod paličkovice jsou vlastně čtyři velmi dávno oddělené skupiny, které se liší ve všech zásadních aspektech biologie a na které můžeme nahlížet jako na samostatné rody,“ uvedla členka týmu Kamila Píchová. Každý z nich napadá jiné rostliny.

Oheň svatého Antonína

Pro zemědělství je nejvýznamnější skupina paličkovice nachové. Ta obsahuje čtyři různé druhy houby, z nichž jen jeden napadá obilí a běžné luční trávy. „Nyní víme, které traviny nejsou hostitelem 'obilného' námele, což je zásadní při výběru osevních směsí určených k okrajům obilných polí, a tedy k ochraně těchto ploch před kontaminací,“ uvedli vědci.

Vědci zjistili také to, že některé námele obsahují i další, dosud přehlížené toxiny. Skupina paličkovice nachové jich podle chemika Miroslava Fliegera produkuje více než těch, které byly již známy. Řada z nich je velmi nebezpečná pro buňky savců, přesné zjištění jejich účinků však vědce teprve čeká. Námelu lidé dávali v průběhu středověku mnoho emotivně silných jmen – například černidlo, svaté žito nebo svatý oheň.

Z této doby jsou popsány dva typy onemocnění. Jedná se o konvulzivní formu (ergotismus convulsivus), objevující se častěji v severovýchodní Evropě, a sněť (ergotismus gangraenosus), která byla častější v jihozápadní Evropě. Onemocnění gangrenózní formou ergotismu bylo pokládáno za boží trest a označováno jako Ignis sancti Antonii neboli oheň sv. Antonína.

Příčinu těchto epidemií objasnil francouzský lékař Louis Thuillier v roce 1676. V době středověku mlynáři často rozdělovali mouku pro bohatší zákazníky a pro chudinu. Mouka pro chudinu běžně obsahovala 6–10 % námele. V dnešní době jsou jako zdraví škodlivá stanovena 0,2 % námele. Objevem příčiny epidemií se zvýšila kontrola mouky ve mlýnech a počty otrav se začaly snižovat. 

Češi na špici

Námel čeští vědci zkoumají od počátku 70. let minulého století. Podle vedoucího týmu Kolaříka jsou díky tomu v tomto oboru vedoucí skupinou ve světě. Mají vzorky z celého světa, které se podařilo získat například díky již zesnulé vědkyni Sylvii Pažoutové. Popsali patnáct nových druhů námele. Výsledky jejich výzkumu publikovalo několik vědeckých časopisů.