Dyje na jižní Moravě, ale taky Nisa na severu Čech jsou svými průtoky na historických minimech, znovu se tak mluví o suchu. Řeky odvážejí z Česka všechnu vodu pryč a jinou než tu, jež spadne jako sníh nebo déšť, země nemá.
Od roku 1992 se 22. březen slaví jako Světový den vody. „Záminkou“ k jeho vyhlášení byl fakt, že na světě už více než miliarda lidí neměla dostatek pitné vody.
Tehdy se zdálo, že střední Evropy se tento problém příliš netýká. Změny klimatu i krajiny však způsobily, že v 21. století je sucho a nedostatek vody i aktuální hrozbou v České republice.
Klimatologové předpokládají, že celkové množství srážek v Česku se do budoucna výrazně nezmění, budou ale jinak rozložené. „Sněhových srážek by mělo ubývat, v zimě by měl více převládat déšť než sníh kvůli tomu, že se zvyšuje teplota, což je špatné právě pro doplňování podzemních vod. Čím méně nám bude sněžit, tím bude větší riziko právě sucha v jarních a letních měsících,“ vysvětluje Pavel Zahradníček, klimatolog z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.
Mimochodem – spotřeba vody v Česku se teď pohybuje kolem 160 litrů vody denně na obyvatele a stagnuje. V minulosti si však člověk musel vystačit s mnohem menším množstvím: Například v dobách Marie Terezie byla spotřeba přibližně 20 litrů vody na den. Naopak v 60. letech 20. století zejména kvůli těžkému průmyslu vycházela průměrná denní spotřeba na 300 litrů na osobu.
Kde a kdy je sucho?
Experti z projektu Intersucho uvádějí, že období extrémního sucha přibývají zejména v posledních letech.
Sucho se u nás monitoruje pomocí dvou indexů. Celkově se vyskytlo osm epizod, ve kterých oba zvolené indexy vykazovaly mírné až extrémní sucho na více než 90 procentech stanic: prosinec 1963, únor 1964, červen 1976, červenec 1983, květen 1992, červen 1994, červen a srpen 2003, duben 2007 a listopad 2011.
Mezi nejextrémnější období z pohledu počtu postižených stanic patřil duben 2007 a listopad 2011 s více než 99 % stanic zasažených suchou epizodou.
Od roku 2012 do roku 2016 se v České republice vyskytlo 16 extrémů počasí, které poškodily zemědělství. Povodně, mrazy, holomrazy, jarní mrazíky, ale především sucho. Z 16 zmíněných extrémů to bylo hned devětkrát.
„S dostatkem srážek a vody souvisí nejen stav životního prostředí a účinnost zemědělství, ale například i takové otázky jako národní bezpečnost či všeobecná dostupnost základních životních potřeb. Pokles srážek by mohl vést jak k ohrožení mnoha klíčových oblastí národního hospodářství, včetně zemědělství, průmyslu a energetiky, tak i k nedostatku pitné vody,“ uvádí předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová v červnovém čísle oficiálního časopisu Akademie věd A / Věda a výzkum.
Nechtěným důsledkem, i v případě Česka, pak podle ní může být růst extremistických ideologií, občanské nepokoje a dlouhodobá politická nestabilita.
V čem spočívá nedostatek vody?
V České republice sice nezaznamenáváme zvýšení nebo snížení ročního úhrnu srážek, ale projevují se změny v jejich distribuci – tedy za rok sice naprší stejné množství vody, ale srážkových dnů je méně.
Deště jsou intenzivnější, ale současně se prodlužují i období dlouhého sucha. Navíc se mění místa, kde prší: zatímco na Vysočině deště přibývá, jižní Morava o něj stále více přichází.
Kde bude sucho největší a které oblasti naší republiky na tom budou naopak relativně dobře? Detailní informace může každý zdarma získat na webu www.intersucho.cz, který spravuje a jehož provoz hradí Státní pozemkový úřad.
Kde se v Česku zkoumá sucho
Právě tento portál je dnes nejdůležitějším zdrojem praktických informací o suchu. Na starost ho má tým Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd. Výsledkem jejich práce jsou mapy s rozlišením 500 × 500 metrů, které s velkou mírou přesnosti popisují úroveň sucha na každém místě České republiky.
Tento portál dává každý týden zdarma zemědělcům i veřejnosti informace o obsahu půdní vláhy, intenzitě sucha, o kondici vegetace ze satelitních snímků a ve spolupráci s Agrární komorou ČR i o dopadech na konkrétní plodiny.
„Vše je zdarma. Teď připravujeme výrazné zlepšení předpovědi,“ uvádí Trnka. Takže namísto jednoho modelu budou mít zemědělci za několik týdnů předpovědi podle pěti modelů včetně velmi populárního norského. „Ne kvůli tomu, aby si mohli vybrat. Ale aby dostali představu o tom, jaká je nejistota předpovědi,“ uvedl.
V současné době má portál každý měsíc zhruba čtyři tisíce aktivních uživatelů, což je meziročně řádový nárůst, který pokračuje. V roce 2014 začínal se 30 aktivními zemědělci, kteří každý týden reportují o tom, jak sucho ovlivňuje vegetaci, dnes jich pomáhají už stovky. Další řada farmářů využívá podle Trnky portál pasivně.
Jde o monitoring všech okresů až do úrovně katastrů, který běží od roku 2013. Předpověď se dělá podle numerických modelů na deset dní dopředu a na dva měsíce výhled podle statistické předpovědi. Už před 15 lety, kdy ústav řešil výzkumné zaměření, se sucho jevilo jako zásadní problém. „A ta prognóza se, bohužel, jednoznačně potvrzuje,“ dodává Trnka.
„Základní data získávají vědci z Českého hydrometeorologického ústavu, vlastním modelem z nich vypočítávají půdní vlhkost a srovnávají ji s archivními údaji. Určují, zda je objem vody v půdě v určitém místě v daném ročním období pod, anebo nad normálem. Současně používají data družicová. Pracovníci projektu Intersucho tak ověřují, zda jejich výpočty půdní vlhkosti založené na pozemních měřeních a následném dopočítání vodní bilance odpovídají pozorování z družice,“ uvádí se v publikaci Věda a výzkum.
Vědci také ověřují, zda jsou tato data pravdivá, na satelitním sledování rostlin: dělá se to sledováním odezvy chlorofylu. Když mají rostliny málo vláhy, tak změní barvu – a to je na satelitních snímcích velice dobře vidět.
„Projekt Intersucho je velmi důležitý. Je potřeba nastavit předpovědi, které oni dělají, a je potřeba přijmout opatření. A je dobře, že se to dělá na základě vědeckých čísel,“ řekl prezident Agrární komory Miroslav Toman.
Problémy s vodou ve světě
Problém s vodou má ale v současné době čím dál víc zemí. První metropolí, kde by ještě letos mohla dojít úplně, je Kapské město v Jihoafrické republice. Už třetí rok je tam výjimečné sucho. Jak zajistit dostatek vody, je úkolem pro odborníky na celé planetě. A leckde přicházejí s odvážnými plány.
Čína mimo jiné zvažuje čerpání vody z jezera Bajkal na ruské Sibiři. Znamenalo by to vybudovat potrubí dlouhé tisíc kilometrů, které by přivedlo vodu do vyprahlé severozápadní části země. Indie zase zvažuje spojit velké řeky v zemi do jedné gigantické – její délka by dvojnásobně překonala Nil.
Na historickém minimu jsou přírodní rezervy vody na Blízkém východě. A ukazuje se, že ani izraelský vodní zázrak na to už nestačí. Ani světový lídr vodního hospodářství – Izrael – nenašel dokonalý recept na nedostatek. Dvě třetiny své žízně sice pokrývá odsolováním mořské vody, recykluje 90 % odpadních vod a radikálně zefektivnil zemědělské zavlažování, jenže pátý rok sucha na Blízkém východě ho nutí hledat dál. Nejspíš ve snížení osobní spotřeby vody.
Do boje o vodu se tam pustili také čeští vědci. Pracují na technologii, která má umožnit získávat vodu z pouštního vzduchu – za pomoci solární energie. Speciální kontejner chtějí už za dva roky představit na světové výstavě v Dubaji.
