Téma invazivních rostlinných a živočišných druhů je v posledních letech stále diskutovanější. Změny klimatu i lidská migrace způsobují, že se nepůvodní druhy často dostávají do míst, kde nemají co dělat.
Krásní, smrtící, přemnožení, nenasytní. Perutýni ničí přírodu u Ameriky
„Džina nemůžete vrátit do lahve,“ popisuje jádro problému biolog Matthew Johnston z Halmos College. „A nikde to není vidět lépe než u rozšíření perutýnů, invazivních nepůvodních ryb, které pronikly do vod Mexického zálivu.“ Johnston studuje perutýny již řadu let a vidí, jak rychle a nezastavitelně se šíří světem.
„Je to stejné jako se všemi ostatními invazivními druhy – pokud se nenajde nějaký přirozený predátor, cizinec začne v novém ekosystému dominovat nad původními druhy,“ uvádí biolog. Chtěl zjistit, kde všude dnes perutýni v Atlantiku jsou; studie doposud uváděly jen výzkum z několika izolovaných oblastí, Johnston chtěl získat globálnější pohled. Z jeho studie zveřejněné v odborném časopise Coral Reefs vyplývá, že přemnožení perutýnů je mnohem větší, než se kdo domníval.
GALERIE
Smrtící a krásní perutýni
„Perutýni jsou nyní rozšíření po celé oblasti tropické části Atlantického oceánu, Karibiku a Mexického zálivu. Nikdo se doposud nevěnoval tomu, jaký je dopad jejich vzrůstajícího počtu a rozšíření na ekonomicky důležité ryby v těchto oblastech.“ Johnstonův tým nacházel při pitvách perutýnů v jejich vnitřnostech vždy spoustu mladých ryb. A to je podle ekologa problém – perutýni nemají přirozené nepřátele, kteří by mohli omezovat jejich počet. A naopak oni se živí především mladými rybkami, takže mohou mít zásadní dopad na schopnost jiných druhů rozmnožovat se. „Je jen záležitostí času, než se to projeví v počtu ryb žijících na útesu.“
Studie uvádí, že největší nárůst počtu perutýnů v současné době zažívá okolí Floridy a pobřeží Texasu – tamní podmínky jsou pro šíření těchto dravých ryb ideální. To pomáhá jednak jejich množení v oblasti, ale navíc i jejich expanzi do dalších ekosystémů, kam doposud nepronikli. Největší problém by to znamenalo u Floridy, která je místem s velkým počtem kaniců červenohnědých; projekce ukazují, že právě tyto ryby jsou invazí perutýnů nejvíc ohrožené.
Bitva s perutýnem se nedá vyhrát
Vědec je vůči eliminaci perutýnů z jejich nových domovů skeptický: „Bude to nekonečná bitva – nikdy už totiž z našich vod perutýny nedostaneme,“ upozorňuje Johnston. „Nyní musíme porozumět tomu, jak se v nových oblastech chovají a pak vytvořit přesné projekce jejich šíření. Z toho vyplynou návrhy metod, jak jejich počet kontrolovat.“
Vědec upozorňuje, že nejde pouze o problém ekologický, jeho důsledky jsou i ekonomické. Perutýni jsou schopní zničit rozsáhlé populace ryb, které se loví na maso a také rekreačně. Jde o miliardový obchod a také zdroj potravy pro spoustu Američanů.
Perutýni nejsou původními obyvateli Atlantiku. Tyhle jedovaté, rychle se množící ryby jsou agresivní žrouti, kteří zhltnou cokoli. Žerou tak moc, až z toho mají nemocná játra. Vzhledem k tomu, že nemají žádného přirozeného nepřítele – s výjimkou člověka – dokážou vyhubit 90 procent obyvatel korálového útesu.
„Invaze perutýnů je pravděpodobně nejhorší ekologickou katastrofou, jaké kdy Atlantik čelil a bude čelit,“ řekl Graham Maddocks, předseda a zakladatel nadace Ocean Support Foundation. Jejím cílem je spolupracovat s vládami a výzkumnými skupinami při snaze snížit populaci perutýnů u Bermud. Tento problém sice teprve začíná narůstat, mnozí odborníci zabývající se ochranou moří už se ale obávají o mořský život v okolí perutýnů.
Podle ekologa Jamese Morrise z Národního střediska pro vědu pobřežních oceánů (NCCOS) vykazuje tato situace všechny známky katastrofy. Perutýni přinesli „velkou změnu do biodiverzity“ a v některých korálových útesech Atlantiku se stali „nejrozšířenějšími predátory“. Perutýni byli v této oblasti poprvé zaznamenáni před několika desetiletími a jejich populace se rychle rozrostla. Samičky každých několik dní vyprodukují 30 000 až 40 000 vajíček a pohlavně zralé jsou v jednom roce věku. Jak se tam ale dostaly? Zeptejte se na Floridě.
Právě místní chovatelé akvarijních ryb jsou odpovědní za jejich vypuštění do nových vod. Věřte tomu nebo ne, ale testy DNA vystopovaly původ všech perutýnů v Atlantiku zpět k pouhým šesti až osmi samičkám. A stejně jako lidé perutýny do Atlantiku vypustili, je podle vědců také jen na lidech, jediném známém predátorovi těchto ryb, aby se je pokusili z ekosystému dostat, a tím ho zachránit.
Graham Maddock organizuje týmy potápěčů, kteří perutýny loví s pomocí ručních harpun. Musí ale mít speciální potápěčské obleky, aby vydrželi ponory do hloubky více než 60 metrů. Tam na ně čekají perutýni bezstarostně usazení na útesu – s osmnácti jedovatými ostny a žádnými predátory se tahle ryba nemá čeho obávat.
Invaze do Středomoří
Roku 2016 pronikli perutýni i do vod kolem Kypru – poprvé tam byli pozorováni roku 2015, o rok později tam již vědci našli jejich stabilní populaci. Do té doby byla tato ryba ve Středozemním moři pozorována jen výjimečně, dostala se tam Suezským průplavem. Množení jim výrazně zjednodušila klimatická změna, která způsobila, že Středozemí dnes nabízí perutýnům ideální životní podmínky i dostatek kořisti.