Svobodná Evropa strana 3 z 3

Pozemky ve Strašnicích, které pracovníci pražského pozemkového úřadu údajně neoprávněně vydali restituentům v případu takzvaného Bečvářova statku, se vracejí České republice. Nepravomocně o tom rozhodl pražský městský soud. Trojici úředníků za nezákonné vydání parcel uložil soud na počátku července nepravomocně sedm a šest let vězení a podmíněný trest. Součástí rozsudku bylo i zabrání některých dalších vydaných pozemků, například v Dolních Měcholupech, Hostivaři či v Kolíně. Podle soudkyně restituenti věděli, že na ně nemají nárok.

Soud ve městě Pskov na severozápadě Ruska rozhodl, že novinářka Světlana Prokopjevová podporovala terorismus. Vyměřil jí za to pokutu půl milionu rublů (164 300 korun). Proces s Prokopjevovou vzbudil kritiku ze strany jejích stoupenců, stejně jako ze strany aktivistů za lidská práva. Novinářka se hodlá proti rozsudku odvolat.

Dnes Rádio Svobodná Evropa vysílá do desítek zemí světa v celé řadě jazyků a má několik poboček v Evropě a na Blízkém východě. Přesně před sedmdesáti lety ale své vysílání zahájilo z nákladního vozu a z krátkovlnné vysílačky. Prolomilo tím železnou oponu a dalo lidem za ní možnost poslouchat ideologicky nezbarvené zpravodajství. V začátcích rádio ale čelilo i kritice kvůli svému napojení na CIA, americké úřady tudíž burcovaly občany, aby na chod stanice přispívali a finance tak proudily i od drobných dárců.

Velká část Krymu je závislá na vodě z Dněpru dodávané nejdelším evropským kanálem. Po ruské okupaci poloostrova ho Ukrajina zavřela. Leckde už kvůli tomu končí zemědělství a emigrují lidé. Třísettisícový Simferopol se letos bojí žízně. Rusko má miliardový plán na obnovu přehrady, který je však zatím jen na papíře. Nový ukrajinský premiér den po jmenování na začátku března řekl, že by země měla kanál otevřít, protože nemůže být zodpovědná za humanitární katastrofu. Jenže hned si vyslechl, že voda z něj proudí i na ruské vojenské základny. Kauzy si všímá mimo jiné web Svobodné Evropy.

Redaktoři maďarských státních médií potřebují povolení, aby mohli psát o švédské ekologické aktivistce Gretě Thunbergové nebo unijní politice. Zprávy vlivných lidskoprávních organizací mají dokonce zákaz zmiňovat. Informoval o tom zpravodajský server Politico, který se dostal k interním pokynům šéfů maďarských redakcí.

Vysokoškolák Jan Palach, který se v lednu 1969 upálil na protest proti sovětské okupaci Československa, nebyl prvním obyvatelem východního bloku, kdo tuto mezní formu protitotalitního odporu zvolil. Podle historika z Ústavu pro studium totalitních režimů Petra Blažka došlo od šedesátých let ve východním bloku k více než padesáti podobným případům – a naposledy ještě v roce 1989. Téma sledoval Karel Vrána pro pořad Reportéři ČT.

Oficiální média mlčela. V socialistickém Československu přitom jedna demonstrace právě odstartovala revoluci. Před pár dny se něco podobného stalo i v Berlíně. Zahraniční média proto musela vyslat své zpravodaje. Britská BBC, americká CNN nebo CBS, německá ARD i třeba finská YLE. Téměř padesát televizních společností přijelo točit sametovou revoluci. Byli tady ale také rozhlasoví a píšící novináři.

Byl jedním z těch, kteří před sametovou revolucí slovem bojovali za pravdu. Novinář Jaroslav Spurný psal a doma tiskl samizdaty. Jak vypadala tehdejší redakce Lidových novin, Sportu nebo Revolver Revue? O tom mluvil v rozhovoru s redaktorkou Terezou Řezníčkovou. Téma nedělního Newsroomu ČT24.

Sedmého října 1989 se v příloze tehdejšího Rudého práva objevil nenápadný inzerát s fotografií a s přáním jistému Ferdinandu Vaňkovi z Malého Hrádku. Ve skutečnosti ale deník, který byl hlásnou troubou komunistického režimu, zveřejnil blahopřání svému úhlavnímu nepříteli – Václavu Havlovi. Ten v tu dobu pobýval na Hrádečku.

První polovina roku 1989 v Československu se nesla ve znamení sílící aktivity opozice, která postupně pronikala i mimo oblast disentu. Jednou z klíčových událostí té doby byl vznik petice, pod kterou se masově podepisovali představitelé kultury i dělníci. Text Několika vět byl poprvé zveřejněn 22. června v tehdy ilegálních Lidových novinách. Přesně o týden později manifest zazněl na rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Petici pak postupně podepsalo na 40 tisíc lidí.

„Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci, vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci, přijeli v hranatých železných maringotkách.“ Zatímco invazní vojska drtila naděje pražského jara, mladík s kytarou skládal píseň, která se měla stát symbolem doby. O několik měsíců později vydal Karel Kryl na prahu normalizace jednu z nejlepších desek české kultury. Komunistický režim byl však jiného názoru a nechal část nákladu rozřezat cirkulárkou. Album Bratříčku, zavírej vrátka vyšlo právě před padesáti lety.

Třetí lednový týden roku 1989 otřásl komunistickým režimem v Československu. Násilné potlačení pietní akce, která měla připomenout 20. výročí úmrtí Jana Palacha, totiž vyústilo v sérii protirežimních demonstrací. Zapojily se do nich tisíce lidí, a protože trvaly sedm dní, dostaly označení Palachův týden. Síla protestů překvapila nejen vládnoucí komunisty, ale i opozici. Události předznamenaly pád režimu v listopadu 1989.