Onlinová investigativní skupina Bellingcat zbystřila už ve chvíli, kdy se před Kapitolem začali srocovat nespokojení voliči Donalda Trumpa. Ihned vyzvala své členy, ať archivují vše, co demonstranti zveřejní. Nyní prochází hodiny pořízeného materiálu, stejně jako policie nebo novináři se snaží identifikovat výtržníky a zjistit, co se uvnitř budovy vlastně dělo. Na fungování Bellingcatu se pořad Newsroom ČT24 ptal Jaroslava Valůcha, programového koordinátora ze společnosti Transitions Online, která se skupinou spolupracuje.
Jak pracuje Bellingcat na případu útoku na Kapitol? Jaký postup a techniku používá?
Pokud chcete dohledávat informace o údajných nebo skutečných pachatelích, jako první potřebujete mít materiál. A proto Bellingcat už v průběhu událostí vyzval, aby lidé archivovali veškerá videa a živé přenosy, které se od pachatelů objevily na internetu. Protože z minulosti mají zkušenost, že se nejprve při všem natáčejí, chlubí se tím na sociálních sítích, a potom si uvědomí, že by je to mohlo dostat do problémů, tak to raději všechno smažou. A potom materiál, který by pomohl identifikovat pachatele a násilníky, chybí.
Další fakt je, že potřebujete velké množství lidí, kteří pomáhají projít hodiny a hodiny materiálu a snaží se identifikovat konkrétní jedince. Dělá se to tak, že se zaměříte na někoho konkrétního a hledáte, kde jinde se objevil, abyste na něj měli jiný pohled. Snažíte se rozpoznat třeba tetování, jizvu, značku oblečení nebo značku vybavení. Cokoli, co pomůže vyloučit možnost, že za viníka označíte někoho nespravedlivě.
Kolik dobrovolníků na takovém případu pracuje?
Určitě stovky. Možná tisícovka lidí, když vezmu v úvahu i ty, kteří v komentářích dodávají další informace. Je důležité zmínit, že se to vše děje veřejně, on-line je to dostupné pro kohokoli. Databáze videí je ve sdíleném dokumentu na Googlu, kdokoli se tam může podívat, není to nic tajného. Samotné vyšetřování probíhá na sociální síti Twitter, kde se kdokoli může zapojit nebo se podívat, jak to probíhá.
„Není to hackování, procházíme veřejně dostupné informace“
Objevuje se ale i kritika, proč po násilnících z Kapitolu pátrají tyto iniciativy a novináři, když je to především práce FBI.
Aktérů, kteří vyšetřování provádějí, je více. Například americká FBI také vyzvala na internetu lidi, aby jí posílali materiály. A dokonce vyvěsila plakáty s fotkami, na kterých za identifikaci nabízí odměnu třeba i 50 tisíc dolarů. Je to jako ve westernu. Takže FBI to dělá, existují ale tisícihodinová videa a žádná bezpečnostní složka nemá kapacitu na to, aby to celé prošla.
Dělají to novináři, protože tito lidé představují společenskou hrozbu. Snaha dozvědět se, kdo ti lidé jsou, je legitimní důvod. Navíc, když se u toho sami natáčeli, fotili a zveřejňovali to, tak se nebavíme o nějakém tajném hackování, bavíme se o tom, že procházíme informace, které jsou veřejně dostupné.
Určitě to má ale i svá rizika. Například špatnou identifikaci. Co má zabránit chybám?
Proto je problém, když se do takového pátrání pustí lidé jen tak. Špatně identifikují člověka, strhne se veřejný lynč, a pak se zjistí, že to byl omyl. Víme, že na sociálních sítích je velmi snadné někoho vystavit kyberšikaně. Proto je důležité, aby to dělaly bezpečnostní složky nebo iniciativy, které mají nastavená nějaká pravidla. To znamená seriózní média nebo Bellingcat, které zaručují, že jejich výstupy jsou skutečně několikrát ověřené, aby se naprosto minimalizovala pravděpodobnost, že někoho špatně identifikují. A pokud vím, doposud se iniciativě Bellingcat nikdy nestalo, že by někoho špatně označila.
Ze střípků vytvoří obraz celé události
Vraťme se zpátky k událostem v Kapitolu. Na koho se Bellingcat například zaměřil?
V médiích dominovali bizarní účastníci s rohy, v kožešinách, podivíni. Později se začalo ukazovat, že v davu fungovaly i poměrně organizované skupiny lidí s taktickým vybavením, například s velkým množstvím jednorázových pout.
Bellingcat na takové lidi, kteří na místo evidentně přišli s konkrétním plánem, upozorní. Společně se pak hledají jakékoli indicie a jméno se nezveřejňuje, dokud není stoprocentně jisté. Pro zajímavost, člověka s pouty a zakrytým obličejem se podařilo ztotožnit díky jeho matce, která s ním byla před Kapitolem. Lidé našli jejich společnou fotografii, na které on má zakrytý obličej, ale matka ne.
Jeden z velkých úspěchů této iniciativy je zrekonstruovaný příběh ženy, která v Kapitolu po střelbě zemřela. Jak se to podařilo?
Ano, občanské vyšetřování se zaměřuje i na kompletní rekonstrukci události. Pro další práci totiž potřebujete vědět, co se odehrálo vteřinu po vteřině. Z klasického zpravodajství máme jen útržky videí, vidíme jen situace, které si nedokážeme spojit do celkového obrazu. Bellingcat se tedy zaměřil na smrt jedné z protestujících, z počátku totiž nebylo jasné, co se stalo, kdo byl obětí, proč a kdo střílel. Začalo se tedy pátrat v záznamech, daly se dohromady střípky toho, jak se žena od prvních momentů protestu prostorem pohybovala až do chvíle, kdy se stala obětí střelby.
