Během týdnů přišly o svůj domov desetitisíce lidí a další to čeká. Peking se zbavuje nejchudších obyvatel: ve snaze snížit jejich počet a pod záminkou nespecifikovaných stavebních projektů boří čtvrti, kde bydlí migranti z venkova. V jakých podmínkách migranti žijí, zjišťovala zpravodajka ČT v Asii Barbora Šámalová.
Odvrácená strana čínského boomu: Peking vyhání nejchudší obyvatele
Peking se zbavuje nejchudších obyvatel (zdroj: ČT24)
Migranti z nejchudších částí venkova přišli do Pekingu za výdělkem a svou prací přispěli k ekonomickému boomu. Mnozí nechali děti v péči prarodičů a vídají je jednou do roka. Starají se, aby bylo město čisté, zásobované a syté. Jenomže zatímco dřív je stát vyzýval, aby zaplnili továrny, teď se jich snaží zbavit.
Daleko od výškových budov a památníků v centru připomínají některé části Pekingu válečnou zónu. Například Ta-sing: čtvrť továren a dělníků, kde byly celé obytné bloky narychlo zbořeny a obyvatelé dostali pár hodin, aby se odstěhovali.
Další osady demolice teprve čeká, může to přijít ze dne na den. Živnostníci raději obětovali investované peníze a odešli, lidé žijí ve strachu, že jim zabuší na dveře policie a nařídí odejít. „Je mrzuté odejít po tolika letech, ale co nám zbývá. Nemáme na výběr. Vláda rozhodla a nemůžeme s tím nic dělat,“ konstatuje migrant Sü Čchi.
Většina ubikací a často i celé továrny jsou postaveny ilegálně. Úřady je roky tolerovaly, přestože nesplňují hygienické ani bezpečnostní normy. Místnost bez topení daleko na předměstí přijde v přepočtu na 1 600 korun měsíčně, malý byt na sídlišti stojí až desetkrát víc.
Například pan Wang bydlí i pracuje přímo pod stožárem vysokého napětí. Je kuchař a vaří tu jídlo pro stavební dělníky. „Pronajímám si dvě místa. Našel jsem si nové bydlení, kdyby mě odsud vyhodili, ale nesmím v něm vařit. Takže radši platím dva nájmy,“ vysvětluje.