Od rozdělení poloostrova uprchlo z totalitní KLDR k jižnímu sousedovi už třicet tisíc lidí, v poslední době jich ale ubývá. Může za to posílení ostrahy na severokorejských i čínských hranicích, cesta do Soulu navíc stojí běžence spoustu sil, času a peněz. Ne všichni ale za hranicemi najdou své štěstí a jeden z utečenců teď jako druhý v historii žádá o možnost návratu do vlasti.
Většina uprchlíků se snaží dostat z totalitní země tak, že překročí řeku Tuman na východní hranici s Čínou. Následně putují tisíce kilometrů na čínský jih, kde přejdou hory do Laosu nebo Myanmaru. Odsud pokračují do thajského Bangkoku a následně do Soulu.
Cesta napříč Asií je stojí tisíce dolarů a ti, kteří si nákladnou anabázi nemohou dovolit, zůstávají v Číně. Peking ovšem považuje Severokorejce za ekonomické migranty a nekompromisně je vrací zpět do vlasti, kde přeběhlíky čekají brutální výslechy a pracovní tábory.
Případ Kwon Čol-nama
Jednoduchá situace na utečence navíc nečeká ani v Jižní Koreji. Aktuální a do značné míry nezvyklý případ je osud Kwon Čol-nama, jemuž se podařilo na Jihu zůstat za složitých podmínek. „Můj byt je malý a úzký jako důlní šachta,“ postěžoval si uprchlík.
Protože stálou práci zatím nenašel, tráví v malém bytě většinu času; bez rodiny a přátel v cizí zemi se ale cítí méněcenný, a proto zvažuje návrat do komunistické diktatury.
„V Severní Koreji vládne kolektivní společnost. Lidé tady v Jižní Koreji jsou víc individualističtí. Společnosti jsou velmi rozdílné,“ konstatoval. Jeho návrat ale komplikuje skutečnost, že z něj jihokorejské zákony automaticky udělaly jihokorejského občana – a ti do KLDR legálně nesmějí.
Jako druhý v historii proto žádá o repatriaci. „Kim Čong-un řekl, že uprchlíkům, kteří se vrátí, promine. Takže dezertéři se netrestají,“ poznamenal běženec.
Jiní uprchlíci si nakonec na novou zemi zvykli díky neziskovým organizacím, které se snaží Severokorejce integrovat do společnosti.
„Je tady spousta výzev, kterým uprchlíci ze Severní Koreje musí čelit, když se přestěhují do Jižní Koreje. Jsou to otázky identity, finanční obtíže, pocit samoty, jsou zahlcení tím, jak najednou musí udělat spoustu rozhodnutí. My jsme tady pro ně,“ prohlásil koordinátor programu začleňování Džihjun Roh.
