Někteří uprchlí Severokorejci se chtějí vrátit zpět do vlasti
Cesta napříč Asií je stojí tisíce dolarů a ti, kteří si nákladnou anabázi nemohou dovolit, zůstávají v Číně. Peking ovšem považuje Severokorejce za ekonomické migranty a nekompromisně je vrací zpět do vlasti, kde přeběhlíky čekají brutální výslechy a pracovní tábory.
Případ Kwon Čol-nama
Jednoduchá situace na utečence navíc nečeká ani v Jižní Koreji. Aktuální a do značné míry nezvyklý případ je osud Kwon Čol-nama, jemuž se podařilo na Jihu zůstat za složitých podmínek. „Můj byt je malý a úzký jako důlní šachta,“ postěžoval si uprchlík.
Protože stálou práci zatím nenašel, tráví v malém bytě většinu času; bez rodiny a přátel v cizí zemi se ale cítí méněcenný, a proto zvažuje návrat do komunistické diktatury.
„V Severní Koreji vládne kolektivní společnost. Lidé tady v Jižní Koreji jsou víc individualističtí. Společnosti jsou velmi rozdílné,“ konstatoval. Jeho návrat ale komplikuje skutečnost, že z něj jihokorejské zákony automaticky udělaly jihokorejského občana – a ti do KLDR legálně nesmějí.
Jako druhý v historii proto žádá o repatriaci. „Kim Čong-un řekl, že uprchlíkům, kteří se vrátí, promine. Takže dezertéři se netrestají,“ poznamenal běženec.
„Severokorejští občané jsou naprosto demotivováni, protože nikdo nemá víc. Chápou, že všechno by mělo být zadarmo. Jen pomyslet na něco, co je v rozporu s totalitární ideologií, je velkým zločinem. Naopak Jižní Korea se s pomocí USA a Japonska zařadila mezi nejvyspělejší tržní ekonomiky světa.“
Petr Bláha
Jiní uprchlíci si nakonec na novou zemi zvykli díky neziskovým organizacím, které se snaží Severokorejce integrovat do společnosti.
„Je tady spousta výzev, kterým uprchlíci ze Severní Koreje musí čelit, když se přestěhují do Jižní Koreje. Jsou to otázky identity, finanční obtíže, pocit samoty, jsou zahlcení tím, jak najednou musí udělat spoustu rozhodnutí. My jsme tady pro ně,“ prohlásil koordinátor programu začleňování Džihjun Roh.
