Lisabonská smlouva byla vytvořena během loňského německého a portugalského předsednictví a na summitu v portugalské metropoli ji podepsali nejvyšší představitelé všech sedmadvaceti členských států unie. Cílem dokumentu je účinnější fungování Evropské unie po jejím rozšíření v roce 2004 o deset nových členských států a v roce 2007 o Rumunsko a Bulharsko. V případě, že by němečtí ani dánští poslanci listinu nepřijali, zastavil by se celý reformní proces.
Smlouva doplňuje dosavadní evropské dokumenty. Předpokládá zřízení funkce evropského ministra zahraničí nebo snížení počtu eurokomisařů. Ten zatím odpovídá počtu členských států, s dalším rozšiřováním Evropské unie se však stává stále komplikovanější určit novým komisařům jejich agendu. Například rumunský zástupce Leonard Orban je komisařem pro mnohojazyčnost.
Lisabonskou smlouvu zatím schválily parlamenty jedenácti zemí - Slovenska, Maďarska, Slovinska, Malty, Rumunska, Francie, Bulharska, Polska, Rakouska, Británie, včera ji přijalo i Portugalsko. V Česku se parlament dokumentem teprve začal zabývat.
Jediná země, kde nová smlouva musí projít schválením v referendu, je Irsko. Státy volí přijetí parlamentem proto, aby se vyhnuly situaci z roku 2005, kdy předchůdkyni Lisabonské smlouvy, tzv. euroústavu, v referendu odmítli obyvatelé Francie a Nizozemí.