Minulé díly série religionistky Zuzany Marie Kostićové se zabývaly pojetím katastrofy jako důsledku božího hněvu nebo čarodějnictví. Existují však i daleko neosobnější formy výkladu nepříznivých událostí. Jednou z nich je myšlenka zlého osudu, který z nějakého důvodu stíhá jedince, rod nebo celou zemi. Na rozdíl od předchozích případů je zde krutý osud založen nikoli na vůli nadpřirozených bytostí nebo působení zlých lidí, ale na ryze neosobních, téměř mechanických procesech.
BLOG: Náboženství a katastrofy. Díl třetí: Zlý osud
Hledáme-li nejfatalističtější kultury světa, určitě nemůžeme vynechat předkolumbovské Indiány Mexika. Ti se domnívali, že svět pravidelně postihují hrozné katastrofy, které přicházejí zvláště během neblahých období kalendáře.
Mayové tak například věřili, že nad každým čtvrtým solárním rokem drží patronát zlí bohové podsvětí, a proto je velká šance, že se během něj budou dít strašlivé věci. Podobně posledních pět dní před novým rokem, jimž se říkalo wayeb, pojímali jako nešťastné dny přinášející nebezpečí a neblahé události. Dětem, které se během tohoto období narodily, věštili mayští kněží obzvlášť negativní osud.
Víra v osudové katastrofy se ostatně nevyhýbala ani proroctvím o konci světa – Aztékové věřili, že žijeme v posledním z pěti věků, z nichž předchozí čtyři byly zničeny globální katastrofou.
I tento věk bude nakonec zničen obřím zemětřesením, a to na osudové datum 4 ollin (4 zemětřesení) sakrálního roku. Nemělo se ale jednat o otázku hněvu božstev ani čarodějnictví – příchod katastrofy byl spíše mechanický a souvisel se specifickou kvalitou času.
Antické tragédie jako příklad osudového pojetí katastrof
Jiným případem osudového pojetí katastrof jsou antické tragédie. Jejich hrdina se v nich typicky dostane do neřešitelné situace – ať udělá cokoliv, poruší nějaký z posvátných zákonů, jejichž nedodržení se tvrdě trestá.
Příkladem může být řecký hrdina Orestés, jehož matka Klytaimnéstra zavraždila Orestova otce a svého manžela Agamemnóna. Orestés má dvě možnosti – buď ponechat otcovu smrt nepomstěnou, nebo se dopustit vraždy vlastní matky. Žádný z těchto činů není v podstatě přípustný; ať by tedy hrdina konal jakkoliv, prohřešil by se proti zákonu a dobrým mravům.
Jak víme, Orestés se nakonec rozhodl Klytaimnéstru zabít, a tím na sebe přivolal nekončící hněv vřeštících Erínyí, ptačích bohyní pomsty. Až smilování bohyně Artemidy, která Erínye odvolala, jej konečně vysvobodilo z mnohaletého utrpení.
Koncept neblahého proroctví
Myšlenka hrozného osudu má své vyjádření i v konceptu strašlivého, neblahého proroctví. Obzvláště typická jsou v tomto ohledu zpětná proroctví, která vznikají po nějaké velké katastrofě a předkládají ji jako osudovou a neodvratnou.
Slavným příkladem jsou opět Aztékové a zpětné interpretace conquisty. Z první poloviny 16. století máme doložená vyprávění o sérii zlých znamení, která se měla údajně odehrát těsně před příchodem Španělů: ulicemi Tenochtitlanu měla po nocích procházet plačící žena a lkát za své mrtvé děti, po nebi náhle proletěla kometa, a tak dále.
Žádné z těchto proroctví však není z doby před conquistou doloženo. Z podobného soudku je údajné „proroctví proroka Jaguára“ z Yucatánu, které mělo mluvit o vousatých mužích, kteří přijdou z východu.
V jiných případech se nové reálie interpretují prizmatem již existujících starých proroctví, která byla často dříve vykládána docela jinak. Tak se například do očekávání konce světa 2012 zamíchalo Nostradamovo proroctví a Cortésův příchod byl zpočátku vnímán jako uskutečnění předpovědí o návratu boha Quetzalcoatla.
- Autorka je religionistka a mayistka.
Na těchto příkladech je patrné, jak úzce je koncept zlého osudu provázán s technikami věštění a předpovídáními budoucnosti. V současné pandemii se tyto jevy objevují zvláště v souvislosti s astrologií a dalšími podobnými technikami – typicky jde o zpětné dohledávání specifického postavení planet a reinterpretaci starších věšteb.
Z podobného soudku jsou množící se citáty z Bible na sociálních sítích, které líčí apokalyptické události předpovězené v Zjevení svatého Jana a vztahují je k událostem počátku roku 2020 (od australských požárů přes pandemii až po výbuch sopky Krakatoa). Zlý osud se tu prezentuje, ať už vážně nebo v nadsázce, jako naplněné proroctví.