Úzkost z klimatické změny je podle psychologů vážný problém, který by se neměl bagatelizovat

Čeští psychologové, kteří se připojili ke Globální psychologické alianci, chtějí změnit přístup k lidem s takzvaným environmentálním žalem. Nikdo z odborníků by prý už neměl bagatelizovat, že současná klimatická změna může v lidech vyvolávat úzkost.

Video Události v regionech (Ostrava)
video

Úzkost z klimatické změny

Zdroj: ČT24

Jana od dětství trpěla pocitem, že něčím plýtvá. V dospělosti její obavy o přírodu přerostly do úzkostí. „Mám strach z nějaké klimatické katastrofy, za kterou já nesu zodpovědnost, že mi nikdo nepomůže, že to nikdo nevidí. Když to bylo hodně zlé, tak jsem nebyla schopná se jít osprchovat, protože jsem měla strach, že si musím rozsvítit, musím pustit teplou vodu,“ popsala.

Podobných lidí přibývá. I proto se čeští psychologové připojili k mezinárodní platformě pro globální otázky a mimo jiné podepsali klimatickou deklaraci. Žádný by teď neměl popírat nebo zlehčovat environmentální smutek.

„Důležité je nedávat těm lidem nějaké nálepky, stigma, nějaké nové diagnózy. Já to vnímám jako přirozenou reakci na ohrožení,“ vysvětlil klinický psycholog Adam Suchý.

Některé lidi zprávy paralyzují, jiné vyburcují

Kvůli klimatickým změnám hrozí stále častěji extrémy počasí. Některé lidi to paralyzuje, podle výzkumů je ale víc těch, které to vyburcuje k aktivitě. „Právě proto si myslím, že my bychom neměli být ti, kdo je přišpendlí v tom křesle a kdo řekne, opravte se sami. Musíme je naopak podpořit,“ řekl psycholog.

Úzkost, kterou v některých lidech vyvolávají zprávy o stavu naší planety, považuje širší veřejnost často za bezdůvodnou přecitlivělost. Změnit tento pohled se už dlouho snaží také odborníci na životní prostředí. „Když vám někdo řekne, že je tady problém, který vás bude pálit za dvacet třicet let velmi, tak to sice vnímáte, ale není to to, co musíte řešit hned. Hlavní potíž komunikace environmentálních problémů je to, že jsou dlouhodobé,“ podotkl odborník z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Tomáš Daněk.

Janě pomohlo, že se s manželem a dětmi odstěhovala z průmyslové Ostravy na vesnici. Po letech intenzivní terapie, na kterou musela dvakrát týdně, jí stačí konzultace s psychologem jednou za tři měsíce.