Když je učitelský stupínek teprve ten startovací. Čižinský vystoupal od katedry až na magistrát

Jeden úspěch nestačil. V komunálních volbách před čtyřmi lety někdejší středoškolský učitel Jan Čižinský získal díky pověsti občanského aktivisty starostovský řetěz na Praze 7, v letošním hlasování tento úspěch obhájil, a navíc si připsal i kvalitní výsledek ve volbě centrálního zastupitelstva. V pelotonu nově zvolených formací je rovnocenným partnerem Pirátům, ODS i široké středopravicové koalici, jako jediný přitom svou kandidátku vystavěl zespoda – sběrem občanských podpisů.

Jan Čižinský
Zdroj: ČTK Autor: Kateřina Šulová

Po pěti letech se z té věty stal prakticky volební slogan, třebaže deklarovaná částka o sto procent vzrostla. Když se totiž čtyřicetiletý pražský politik Jan Čižinský snažil před víkendovými komunálními volbami přesvědčit Pražany, aby pro něj hlasovali v bitvě o primátorský post, zařadil do volebního klipu sdělení, kterým si získal jejich pozornost už začátkem roku 2013.

„Je to dobrý pocit, ušetřit půl miliardy,“ komentoval tehdy výsledek referenda, ve kterém obyvatelé sedmé městské části odmítli chystanou stavbu nové radnice. Tu plánovala vládnoucí koalice sociálních a občanských demokratů v čele se starostou Markem Ječménkem (ODS) a její náklady měly dosáhnout jedné miliardy korun.

„Byl to dobrý pocit. Nestává se totiž denně, aby člověk ušetřil miliardu,“ opakoval pak Čižinský totéž sdělení i v aktuálním předvolebním spotu – právě on totiž před pěti lety aktivizoval občany „pražské sedmičky“, aby nákladný investiční plán zamítli a zamýšlený tendr referendem zastropovali na pěti stech milionech. A ti ho nejenže vyslyšeli, ale později vyslali i do čela místní části.

Absolventa historie a latiny na pražské filozofii (a také politologie a mezinárodních vztahů na fakultě sociálních věd), který ještě před čtyřmi lety vyučoval na Malostranském gymnáziu, nyní podpora voličů po jednom období v čele Prahy 7 dostala i do celopražského zastupitelstva. Jak vidno, stupínek před katedrou byl v případě Čižinského profesního života teprve tím prvním, po kterém se dá stoupat. 

Pohled z okna

Na počátku byl výhled z bytu, aspoň tak o tom úspěšný komunální politik vyprávěl. Poté, co se před deseti lety přestěhoval za manželkou z Prahy 1 na Prahu 7 (Čižinský je ženatý a má tři děti), mohl z okna sledovat demolici staré radnice, na jejímž pozemku mělo vyrůst obchodní centrum Galerie Stromovka. Vládnoucí modro-oranžová koalice souběžně zamýšlela na parcele developera vybudovat nové sídlo starosty.

Oběma záměrům se Čižinský postavil na odpor a spoluinicioval petiční sběr podpisů za vypsání referenda o chystané radnici. Tehdejší vedení čtvrti ho sice odmítlo, plebiscit ale nakonec vyhlásil Nejvyšší správní soud (šlo o vůbec první podobné rozhodnutí), a protože se ho v lednu 2013 zúčastnilo víc než čtyřiačtyřicet procent občanů, stalo se rozhodnutí závazným: radniční projekt dostal finanční strop, vedení města na něj mělo vypsat architektonickou soutěž a výběrové řízení, které preferuje výstavbu na pozemku v majetku Prahy 7.

Na celý projekt nakonec mohl dohlédnout sám Čižinský. Na sedmičce totiž do komunálních voleb o necelé dva roky později vedl formaci Praha 7 sobě a se ziskem více než třiačtyřiceti procent hlasů obsadil hned patnáct mandátů z celkových devětadvaceti. Nejednalo se přitom o jediný vstup mladých občanských aktivistů do městské politiky – v týchž volbách na jihu Moravy bodovalo hnutí Žít Brno, které dokonce na čtyři roky přijalo zodpovědnost za vládnutí celému Brnu. 

Letná jako značka 

Čižinský setrval mezi Letnou a Holešovicemi a za podpory koalice Zelených, Pirátů a nezávislých kandidátů se postavil do čela radnice. Čtyřicetitisícovou čtvrť, která už tehdy lákala na kulturní a kavárenský život (mnohdy nakloněný hipsterské komunitě) začal proměňovat na progresivní vnitropražskou značku, která stínuje trendy západních metropolí. Letná tak dostala pečeť pro svou pověst čtvrti, která je v kurzu.

Dopravní značení se upravilo ve prospěch chodců, radnice zdůrazňovala svou podporu komunitního života, rozmisťovala na svém území cyklistické stojany nebo propagovala kulturní dědictví. Zajímala se například o opravu starého letenského kolotoče, který se Pražanům kvůli špatnému stavu uzavřel před dvanácti lety. Radnice spolu s Národním technickým muzeem na něj vypsala veřejnou sbírku jen několik týdnů poté, co Čižinskému padl na ramena starostovský řetěz.

Po vyjednávání s developerem se podařilo upravit i projekt kontroverzního nákupního centra Palác Stromovka. Se změnou názvu na Letná OC prošel úpravou i developerský projekt, který přišel o válcovitou věž kritizovanou památkáři, snížil se o tři patra, změnil fasádu, začal respektovat uliční čáru a nabídl parkovací stání pro rezidenty městské části – otevřít by měl příští rok.

Že Praha 7 není se svou správou nespokojená, pak potvrdilo aktuální rozhodnutí voličů, kteří někdejšímu středoškolskému učiteli přidali v porovnání s předchozími komunálními volbami bezmála deset procent hlasů, a jeho uskupení Praha 7 sobě tak s osmnácti zastupiteli ovládne městskou část i pro nadcházející čtyři roky, tentokrát již bez potřeby koaličního partnera.

Politický apetit Jana Čižinského tím ale nekončí – fanoušek vysokohorské turistiky, který v minulosti zdolal Mont Blanc i Elbrus (v této zálibě se neliší od letitého pražského primátora z ODS Pavla Béma) se totiž před letošními volbami rozhodl dobýt i centrální pražskou radnici. A zvolil pro to nevšední taktiku.

S podporu občanů

Čižinský v minulosti pracoval jako asistent lidoveckého poslance a někdejšího šéfa tuzemské diplomacie Cyrila Svobody, a když se křesťanští demokraté po čtyřleté odmlce vrátili v roce 2013 do dolní komory, asistoval i druhému muži strany Marianu Jurečkovi. Pro letošní pražskou zteč se ale sám barev KDU-ČSL vzdal.

Coby reprezentant paláce Charitas sice vloni vstoupil do dolní komory, pro volby do pražského zastupitelstva se ale rozhodl postavit vlastní tým mimo lidovecké struktury a ukončil kvůli tomu i své stranické členství. Do čela Prahy ho měla dostat občanská kandidátka, čili sdružení, které muselo získat aspoň sedm procent podpisů od všech pražských rezidentů, aby se voleb vůbec smělo zúčastnit.

Čižinského žlutý tým Praha sobě proto už loni v prosinci spustil rozsáhlou podpisovou akci, která se dostala až za hranice metropole, když – s vědomím bydliště návštěvníků Karlových Varů – sbírala parafy i na mezinárodním filmovém festivalu.

„V roce 2014 pro vítěze v Praze hlasovalo jen lehce přes sedmdesát tisíc lidí. Nás jich už dnes svým podpisem do voleb posílá podstatně víc,“ uváděl tehdy Čižinský. Na magistrát nakonec putovaly archy s více než 97 tisíci podpisy a pražský úřad na začátku srpna potvrdil, že se Čižinského kandidátka smí hlasování zúčastnit. Šlo o vůbec první využití této možnosti v historii metropole, ostatně příslušná pasáž zákona o občanských kandidátkách byla určena pro menší obce. 

Lídr uskupení Praha Sobě Jan Čižinský (vpravo) a dvojka jeho kandidátky Hana Třeštíková
Zdroj: ČTK

Hněv v paláci Charitas

Aktivita mladého lidovce, podle týdeníku Respekt pragmaticky motivovaná nízkou popularitou značky KDU mezi Pražany, ale vzbudila nelibost ve stranické centrále. „Je to individualista, který to hraje na sebe,“ citoval zmíněný list šéfa pražských lidovců Jana Wolfa. „Jeho osobní ambice KDU-ČSL poškozují, ale je to jeho volba. Myslel jsem, že by byl vhodný kandidát do vedení strany, ovšem to je teď pryč,“ dal se v rozhovoru pro iDnes.cz ještě před volbami slyšet i předseda strany Pavel Bělobrádek.

Křesťanská demokracie totiž o přízeň voličů usilovala taky, v široké fúzi s TOP 09, STAN a dalšími středopravicovými stranami pod hlavičkou „Spojené síly pro Prahu“. Koaliční formace nakonec obdržela 16,29 procenta hlasů, Praha sobě jen o tři desetiny víc a shodný počet třinácti získaných křesel obě uskupení podle všeho svede ke společnému jednání o vládě nad Prahou.

Jak Čižinský, tak tým vedený Jiřím Pospíšilem totiž už v den voleb oznámili, že mají zájem jednat s Piráty – v pořadí druhou stranou pražských voleb, jíž voliči přiřkli rovněž třináct křesel. Dohromady by v pětašedesátičlenném zastupitelstvu drželi většinu devětatřiceti hlasů.