Jiří je už rok upoutaný na invalidní vozík, jeho manželka Monika má epilepsii. Kromě roční holčičky si teď pořídili ještě jeden přírůstek do rodiny – čtyřnohého asistenta Elvise. „Potřebuji ho třeba na zvedání věcí,“ říká Jiří. Jeho ženě zase pes pomůže, kdyby dostala epileptický záchvat. „Pokud spadnu na břicho, tak mě otočí, abych se neudusila,“ vysvětluje Monika.
Cesta od nemotorného štěněte ke zkušenému asistentovi trvala dvaadvacet měsíců. Elvis musel absolvovat zhruba roční pobyt a předvýchovu u adoptivní rodiny. Teprve potom, po měsíční povahové zkoušce, začal intenzivní výcvik na míru klientovi. „Ze začátku se každý pes učí vše stejně - podávat věci, otevírat a zavírat dveře. To musí umět každý. A potom už podle toho druhu postižení,“ tvrdí Olga Tomášů z Pomocných tlapek.
Reportáž Mirky Vildové
Ještě před deseti lety byl v Česku pojem asistenční pes prakticky neznámý. Čtyřnozí pomocníci se využívali jen jako vodicí psi pro nevidomé. Vysoce odborný výcvik jednoho psa přijde zhruba na 200 tisíc. Přesto ho, na rozdíl od vodicích psů pro nevidomé, stát nepodporuje. Veškeré finance musí Pomocné tlapky shánět od sponzorů. Za 10 let činnosti už tlapky vycvičily 114 asistenčních psů.
