Michal Hrůza odvyprávěl svůj život komikovi Petru Vydrovi. Nebudu ti lhát, slibuje i čtenářům

Rozhovor s Michalem Hrůzou (zdroj: ČT24)

Muzikant, skladatel a textař Michal Hrůza píše písňové texty, poprvé se pustil i do knihy. Na základě Hrůzova vyprávění ji napsal jeho kamarád, stand-up komik Per Vydra. Knižní autorizovaný rozhovor dostal název Nebudu ti lhát – podle verše z písně, kterou Hrůza složil pro seriál Vyprávěj.

S Petrem Vydrou se Michal Hrůza zná od dětství. Vzájemná důvěra při vedení knižního rozhovoru oběma pomohla. „Není tam vůbec rovina bulvárnosti. Vím, že když Petrovi řeknu, jak se věci mají, udělá to tak, aby to zafungovalo, jak má. Nejsou tam žádné manipulativní pololži,“ říká Hrůza.

Ani z jeho strany. „Je to pravda. Tentokrát jsem nelhal,“ podotýká s odkazem na název knihy i jedné z jeho písniček Nebudu ti lhát. Mluví třeba o svém odchodu z kapely Ready Kirken, s kterou se proslavil. Ale i o tématech ze svého života, která si potřeboval vyjasnit.

K hudbě se dostal díky „lampasákovi“

„Jeden z pořadatelů mě nechtěl na jeden festival, protože jsem lampasák,“ uvádí příklad. „Proto jsem v knížce rozebral etapu mého života, kdy jsem se jím málem musel stát, naštěstí jsem těsně před sametovou revolucí z té pasti vyskočil,“ dodal. Studoval totiž vojenskou střední školu.

„I vzhledem k nesvobodě, kterou jsem tam zažíval, jsem našel jediný prostředek ke svobodě – a to byla hudba, Už v patnácti šestnácti jsem začal skládat písničky,“ prozradil Hrůza souvislost této životní kapitoly se svou muzikantskou kariérou.

S nadsázkou připouští, že se možná pustí i do té spisovatelské a po písňových textech se pokusí napsat také prózu. Vyprovokoval ho k tomu Petr Vydra. „Jeho zatím největší vtip je, že mě napsal jako autora té knihy. Já jsem ji ale nepsal, jen jsem povídal svoje příběhy na jeho geniální otázky. Takže jedna nula pro Petra Vydru a už se těším, až budu psát knížku já,“ vysvětlil Hrůza. Vydra už vydal několik knih, převážně humorných kratších próz, jako jsou povídky či fejetony.

Ukázka z knihy:

U knižního rozhovoru se počítá s tím, že něco čtenáři o zpovídané osobnosti odhalí. Nemyslím to v nějak senzačně bulvárním smyslu. Život však nutně přináší nejrůznější komplikace, například v partnerském životě, různé ponorky na pracovišti, přičemž kapely jsou posledním místem, kterým by se dusná atmosféra chtěla nějak programově vyhnout. Život zkrátka přináší spoustu změn. Ne všechny se musí nutně projevit hned v prvním ze série rozhovorů, zvlášť když se sluší začít od dob dětství a mladosti. Změna, k níž došlo teprve nedávno, se v rozhovoru o dětských a jinošských letech neprojevila. Zato v aranžmá, ve kterém byl ten první rozhovor veden, ano.

Michal mě k první schůzce nejprve pozval na jednu adresu, kde je na zvonku jméno Hrůzovi. Aspoň vím, že jsem dorazil správně. Na zvonek zvoním, ale marně.
Jak se za chvíli dozvím, naštěstí.

Píšu si opět s Michalem a on mě navádí na jiné místo, které je strategicky blízko jeho původní adrese, na níž žije jeho teď již bývalá partnerka a jeho děti, což se tedy dozvím od něj později na té druhé adrese.

Jestli náš rozhovor povedeme dost soustředěně a poctivě a dlouho (to znamená u rozhovoru, který má vyjít na celou knížku, zároveň dostkrát), dostaneme se ve správnou chvíli k tomu, kdy a proč tato změna nastala.

Teď ale budeme mluvit o Michalově dětství. Usedám na gauč, Michal jako správný hostitel uvaří kávu a pak se už vracíme o padesát let nazpět.