Velice pozdě jsem začal spoléhat na svou vlastní intuici, říká Viktor Preiss

48 minut
Interview ČT24 - Viktor Preiss
Zdroj: ČT24

Viktor Preiss letos oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Rozhovory příliš nedává, pro speciální Interview ČT24 se Světlanou Witowskou ale mluvil o svém dětství, studiu i stovkách rolí. V roce 2016 ukončil divadelní kariéru v Divadle na Vinohradech po více než třech dekádách strávených v této instituci. V rozhovoru říká, že jeho kariéra na jevišti začala nenápadně, nakonec tam ale strávil dvě třetiny života.

Smutné, stresující zážitky mohou podle Preisse herce obohatit. „Ploché zážitky nebo zážitky, které nejsou tak významné, hereckou, a vůbec lidskou duši nemůžou formovat. To, co zažijeme, se v nás ukládá jako energie do baterie, jako zážitek, jako pocit, emoce. Já hereckou profesi nechci nějak přehánět, protože se o ní z podstaty těžko mluví, to vám řekne každý herec. Ale je to předpokládaný materiál, ze kterého potom můžete modelovat,“ sděluje.

V jednom rozhovoru použil rčení, že „stokrát nic umořila osla“. Prý se mu stalo, že k některým postavám začal cítit nelibost, vedlo to i k tomu, že odešel z divadla. „Byly tituly, za které jsem se dokonce styděl. Herectví je týmová práce a jste tam obličejem za celý tým. Je to jako fotbal, někdo dává góly a někdo běhá celou druhou polovinu vzadu. Nemůžete divákovi vysvětlit: Já za to nemůžu, za ten výsledek nezodpovídám, já jsem tady jenom vidět,“ uvádí s tím, že právě v tom byl „rozpor a odcházení“.

Vyrůstal v pražském Karlíně, hodně času strávil u prarodičů na Vinohradech. „Můj děda byl akademický malíř. Pobýval jsem mezi obrazy a hezkými předměty v jeho ateliéru, čichal jsem vůni terpentýnu a viděl jsem nádherné ženské akty. Bylo to království samo pro sebe,“ sděluje.

Lidstvo je podle něj nepoučitelné

V životě prý velice pozdě začal spoléhat na svou vlastní intuici. „Celý život jsem si v podstatě nevěřil, zpochybňoval jsem všechno a samozřejmě jsem dával přednost názorům moudřejších a chytřejších, lidem, které jsem si postavil před sebe jako určité ikony. Ona to vždycky pravda nebyla,“ poznamenává s tím, že mu právě vlastní intuice říkala pravdu.

Jeho bývalý student, herec Ondřej Sokol, se ho v pořadu zeptal, zda by si herecké povolání vybral znovu, kdyby byl opět na začátku života. „Kdyby ta cesta byla taková, jakou jsem absolvoval, tak bych to asi zvolil, protože jsem měl v životě štěstí. Nikdy jsem nečekal, že budu mít takové příležitosti a setkám se s tolika lidmi, kteří mně pomohou. Mně vůbec neznámí lidé v životě strašně pomohli. Nikoliv moje bývalá rodina, ale lidi, které jsem potkával na cestě,“ sděluje.

Je idealistou, vadí mu ale lidská nepoučitelnost, která je podle něj fatální. Nedáme prý na zkušenost, kterou jsme měli, a riskujeme život Evropy, světa. „Jsme nepoučitelní jako lidstvo, jak vždycky v jakékoliv, i v miniaturní společnosti vzniknou antagonismy, nenávisti, emoce, které jsou neovladatelné, a tudíž neregulovatelné. To se teď děje, a není to žádná filozofie, to je jenom pojmenování věcí a marnosti. Samozřejmě někde je naděje. Musí být,“ uvádí.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 5 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 15 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...