Na filmová plátna se vrátil recidivista René. Dokument s podtitulem „vězeň svobody“ je pokračováním jednoho z časosběrných projektů filmařky Heleny Třeštíkové. Osud Reného sledovala v součtu třiatřicet let. Bývalému vězni dokument pomohl k popularitě a také zasáhl do jeho osobního života.
Vězení k dobrému moc nevede, míní Třeštíková. Do kin uvedla napraveného recidivistu Reného
Rozhovor s Helenou Třeštíkovou o dokumentu René (zdroj: ČT24)
S Reném, tehdy sedmnáctiletým, začala Helena Třeštíková točit v roce 1989. Filmovým divákům jeho příběh poprvé představila po dvaceti letech. Za dokument René obdržela Českého lva a také jako vůbec první česká filmařka Evropskou filmovou cenu.
Pozornost se dostala nejen snímku, ale i jeho protagonistovi. René se stal svého druhu celebritou. „Už po prvním filmu ho hodně bavily besedy, když si mohl povídat s lidmi, a myslím, že ho to baví i dneska, ale nestaví na tom svůj život. Prostě je to zajímavá součást jeho života a užívá si to,“ myslí si Třeštíková.
K natáčení s Reném se vrátila, přestože jí dokonce vykradl byt. Nový film funguje samostatně, diváci v něm nahlédnou i do Reného už dřívější minulosti. „V roce 2008 film končí tím, že René je na svobodě, dostane kameru, aby natočil svoji vizi svobody, ale tu kameru nevyužije a nevrátí,“ připomíná režisérka.
Típám možnost jít do vězení
Příběh Reného dokumentovala dalších třináct let, desítky hodin materiálu dokumentaristce pomohl do tvaru celovečerního filmu sestříhat její dlouholetý spolupracovník Jakub Hejna. Během pokračujícího natáčení měl zdánlivě nenapravitelný recidivista René vůli sekat dobrotu a za mříže se už nevrátit. Tři roky přesto opět ve vězení strávil, a to za opakované řízení bez dokladů. Helena Třeštíková se za hrdinou svého dokumentu tak opět musela vrátit do věznice.
„Zažila jsem za těch třiatřicet let různé vztahy vězeňské služby k filmařům, od poměrně velké vstřícnosti až po nekompromisní točení jen v návštěvní místnosti přes mříže. Naposledy to bylo v takzvaném béčku, což jsou lehčí kriminální činy, většinou tam byli neplatiči výživného a podobně,“ podotýká Třeštíková.
Trailer: René – vězeň svobody (zdroj: ČT24)
I na základě Reného zkušeností nevnímá tresty odnětí svobody vždy jako nejlepší řešení. „Vězení k ničemu dobrému moc nevede, třeba obecně prospěšné práce by byly, aspoň podle mě, smysluplnější,“ říká Třeštíková.
René je prý rozhodnut svůj trestní rejstřík o další záznam nerozšířit. V dokumentu říká, že usiluje o svou svobodu, i když, připouští, „poctivý život je náročnější“. „Máme ve filmu scénu, kdy René v hospodě típne cigaretu a říká: ,Jak típám tuhle cigaretu, tak típám možnost jít ještě někdy do vězení. Už nikdy,‘“ prozradila dokumentaristka.
Je to univerzální
V další šanci na spořádaný život se René snaží o vytvoření trvalejších vztahů. Sejde se mimo jiné se svým „ztraceným“ synem, který se podle Třeštíkové ozval poté, co viděl – v diagnostickém ústavu – právě dokument René. Titulní hrdina prožije také několik vztahů. I jeho partnerky ho nejprve poznaly jako protagonistu dokumentu.
Snímek René: vězeň svobody aktuálně promítají česká kina, světovou premiéru měl ale na festivalu v Amsterdamu. „Vždycky je zajímavé vidět reakce v cizině. Sešli se tam diváci z celého světa, ptala jsem se jich, nakolik je to pro ně dokument srozumitelný, když je tak ryze český, a oni říkali: ,Ne, to je univerzální,‘“ překvapilo Třeštíkovou.
Svou další přítomnost s kamerou v Reného životě nevylučuje. Zároveň sleduje průběžně osudy i dalších hrdinů svých časosběrných projektů. „Jsem běžec na dlouhé tratě,“ říká. Už více než čtyři dekády se vrací například k Manželským etudám, nyní tráví čas ve střižně s materiálem ze života Báry Basikové. Se zpěvačkou točila od poloviny devadesátých let, na dokument o ní si diváci ale budou muset podle Heleny Třeštíkové ještě rok dva počkat.