Šest tipů: Aktuální výstavy ukazují Klokaního Tarzana, počítačové vitráže i třicet let fotografie

Michael Rittstein převezl z ateliéru ve stodole své poslední práce do pražské galerie. Jiný výstavní prostor v hlavním městě „posprejoval“ Michal Škapa. Jan Eipell se vrací do rodné Úpice s niternými obrazy. K rozjímání přivádějí i osvětlená počítačová díla polského umělce Jana Pamuły v Olomouci. Libor Veselý se v Brně přiznává ke „kopírování“ starých mistrů. Institut tvůrčí fotografie se ohlíží v Opavě za třiceti lety existence. Na vybrané výstavy upozornily Události v kultuře.

Michael Rittstein: Klokaní Tarzan (Praha, do 31. října)

Malíř Michael Rittstein představuje své práce vytvořené za poslední čtyři roky. Výstavu v pražské Trafo Gallery nazval Klokaní Tarzan. Stejnojmenný obraz je vzpomínkou na cesty po Austrálii. Rittstein vymyslel příběh a přenesl ho na sedmimetrové plátno. „Dělám to na zemi, takže dělám nepřetržitě dřepy. Myslel jsem si, že budu mít nohy jako klokaní Tarzan, ale nemám,“ žertuje výtvarník.

Začínal tematikou měst a paneláků, teď pozornost obrací především do přírody. „Země nám byla dána všem stejně. Když někde čtu, že je člověk pán tvorstva, tak mi není dobře. Já nejsem žádný pán tvorstva. Pro mě má ježek stejnou váhu jako předseda vlády,“ prohlašuje Rittstein.

Do města už jezdí zřídka. Od začátku pandemie tráví čas na Šumavě, na rodinné chalupě v Brnířově. Ateliér má v bývalé stodole. Rittstein o sobě říká, že je věčným pozorovatelem situací a detailů kolem sebe. Inspiruje ho všechno – krtinec na zahradě nebo kocour.

Místo ale musí mít paměť. V domě, kde teď tvoří, žil děda truhlář. „Kdybych nemaloval, asi bych truhlařil,“ připouští. Maluje prý proto, že zkrátka musí. „Pro mě je to nejsmysluplnější trávení času,“ říká. A o jeho díla je zájem. Obrazy z aktuální výstavy se téměř všechny prodaly ještě před vernisáží.

2 minuty
Michael Rittstein vystavuje Klokaního Tarzana
Zdroj: ČT24

Jan Eipell: Again (Úpice, do 31. října)

Jan Eipell svůj výtvarný talent objevil díky arteterapii. Malba se postupně stala jeho profesí, za sebou má přes dvě desítky výstav, tu nejnovější instaloval v Městském muzeu a galerii Julie W. Mezerové v Úpici. Ke svému rodnému městu odkazuje Eipell i uměleckým jménem. Za pseudonym si zvolil německý výraz pro Úpici.

V jeho malbách lze spatřit sakrální motivy, pohledy do lidského nitra a také působivé kompozice, které často připomínají gotické vitráže. Hloubku má také životní příběh autora. Malování mu značně pomohlo s léčbou duševního onemocnění. „Je to forma meditace, i určité zklidnění. Zaznamenávám jak klid, tak neklid,“ podotýká. „Malování je pro mě to nejsilnější lano, které mě drží, a neumím si představit život bez něj,“ dodává.

Jeho tvorba prošla vývojem, dříve ostré a hranaté tvary vystřídaly jemné tahy štětcem. „Tato díla chtějí čas, odstup a trochu i představivost a fantazii. Ta, myslím si, lidem dnes chybí, takže Eipellova díla jsou i návod, jak fantazii trochu oživit,“ domnívá se kurátorka Eva Šlegrová.

Jan Eipell už teď plánuje další výstavy. Jeho snem je přenést některé obrazy do skutečných kostelních vitráží.

3 minuty
Jan Eipell vystavuje v rodné Úpici
Zdroj: ČT24

Libor Veselý: IX (Brno, do 7. listopadu)

Do fantazijního světa malíře Libora Veselého můžou nahlédnout návštěvníci brněnského Domu pánů z Kunštátu. Výstava v prvním patře představuje některé jeho starší cykly obrazů, ale i plátna vzniklá teprve nedávno.

Na české výtvarné scéně vyniká Veselý svou schopností zachytit smyslovou zkušenost konkrétního prožitku a také uměním zacházet s barvami. Učil se od starých mistrů. Barevnost z děl renesančního malíře Tiziana si osvojoval kopírováním. Téměř šest let například vytvářel kopii obrazu Apollo a Marsyas, který visí v obrazárně kroměřížského zámku.

Poučení historickou malbou je zjevné zejména v cyklu obrazů, na kterých Veselý kombinuje renesanční chápání prostoru a figury s náhodnými skvrnami barev. „Libor Veselý je jedním z několika autorů na české scéně, kteří vytvářejí svůj osobitý kosmos. Poskytuje nám svůj pohled na chaotickou, náhodnou skvrnu, vyjevuje vám svět, který může být za ní,“ popisuje kurátorka Terezie Petišková.

Jedním z inspiračních zdrojů jsou pro Libora Veselého hory. Na výstavu proto zařadil i krajinomalby vycházející z jeho pobytů v divoké přírodě anebo sjezdů na snowboardu.

2 minuty
Dům pánů z Kunštátu přibližuje tvorbu Libora Veselého
Zdroj: ČT24

Michal Škapa: T2B (Praha, do 17. října)

Pražská Galerie Václava Špály otevřela výstavu výrazného českého graffitového umělce Michala Škapy. Název T2B označuje kompletně posprejovaný železniční vagon a kompletně jsou pokryty malbou i stěny galerie.

Výstava totiž vznikala přímo v interiéru „Špálovky“. „Tvořil jsem sprejem tak, jak jsem zvyklý pracovat venku. Jsou zde různé fragmenty, které odkazují k mému dílu a různým věcem, které mě zajímají a kterými se zabývám. Od řezů až k popkulturním odkazům,“ přibližuje Škapa. Práce mu zabrala patnáct dnů.

Do graffiti textů ukrývá úryvky deníkových záznamů, poezie či textů písní. Zlomovým momentem pro jeho vizuální jazyk byla návštěva Sao Paola. V největším brazilském městě se setkal s graffiti, které nemělo základ v latince, ale v runách a metalové estetice. Následně si vytvořil vlastní abecedu. „Když má člověk klíč, dokáže to vyluštit,“ říká k zakódovaným slovům a větám.

K vidění jsou i plátna, Škapa je vystavuje v improvizovaném ateliéru. „Mám tam i výdejní okénko, kde se budou moct prodávat nápoje, samozřejmě nealkoholické, a kde budu moct komunikovat s návštěvníky galerie,“ upozorňuje.

3 minuty
Galerie Václava Špály dala prostor Michalu Škapovi
Zdroj: ČT24

Institut tvůrčí fotografie: 30+ (Opava, do 24. října)

Opavský Institut tvůrčí fotografie slaví třicet let. Fotografie studentů i pedagogů obsadily většinu výstavních prostor ve městě: Dům umění, sousední kostel svatého Václava, základní uměleckou školu i galerii Kupe.

„Když jsme začínali, měli jsme jednu kancelář a jeden malý ateliér a dneska máme dvě stě čtyřicet studentů, deset kmenových pedagogů, devět externistů,“ vyjmenovává zakladatel ITF, fotograf Vladimír Birgus. Velké renomé má škola i v Polsku, odkud se ročně hlásí desítky studentů.

Třicet let fotografie poznamenal nejen přechod od analogu k digitálu. „Před dvaceti lety bylo málokdy pochopitelné, že by třeba existoval inscenovaný dokument, dnes vidíte fúzi dokumentu a inscenované fotografie docela běžně, fotografie se jako významná součást umění dostává do galerií a muzeí,“ přidává další změny Birgus.

Přízemí Domu umění je věnováno ženské fotografii. Výstava totiž navazuje na festival Bezručova Opava, jeho tématem je síla ženy. „Jsou to často velice osobní projekty, máme například autorku, která dlouhodobě dokumentovala vlastní léčbu v psychiatrické léčebně,“ doplňuje Birgus.

Na stěně cti najdou návštěvníci výběr nejlepších absolventů. „Jako je třeba Petr Hrubeš, David Machač, Jaroslav Kocián nebo Jan Brykczyński. Jeho fotografie z diplomky byly loni vystaveny v Pompidouově centru v Paříži,“ uvádí příklady Birgus. Celkem se na výstavě k třicátému výročí představuje více než sto padesát autorů prostřednictvím pěti set fotografií.

3 minuty
Institut tvůrčí fotografie se ohlíží za 30 lety existence
Zdroj: ČT24

Jan Pamuła: Světelné objekty / Systém – emoce – universum (Olomouc do 31. října / do 2. ledna)

Dvěma výstavami se v Olomouci představuje tvorba průkopníka počítačového umění v Polsku Jana Pamuły. Kryptu katedrály svatého Václava zaplnily jeho světelné obrazy, digitální animace a grafické listy.

Ke světelným objektům přešel Pamuła ve chvíli, kdy mu barvy na tištěných grafikách přišly tlumené a slabé. „Považoval grafické listy za limitující. Nezářily tak dostatečně, jak by si představoval. Když připravoval grafiku v počítači, byla osvětlena světlem obrazovky a takto chtěl, aby vyzněla i na papíře,“ vysvětluje kurátorka Štěpánka Bieleszová.

Barevné obrazovky v přítmí krypty svítí díky LED osvětlení. „Z grafik a light boxů potom vytvořil animaci, kde jeden motiv přechází do druhého,“ dodává kurátorka. V animaci se tímto způsobem dá během chvilky zhlédnout celá výstava.

Do sakrálního prostoru ji umístili kurátoři záměrně. „(Chtěli jsme) úvahu o tom, jestli může moderní umění nahradit středověké vitráže a jestli může trošku přimět k úvaze o světě, životě, bohu a o nás samotných,“ poznamenává Bieleszová.

První práce počítačového charakteru vytvořil dnes sedmasedmdesátiletý umělec na stipendijním pobytu v Paříži v roce 1980. Toto umění experimentů mapuje retrospektivní výstava Systém – emoce – universum v olomouckém Muzeu moderního umění. „Jsou to skici od ruky, ale už je tam zakódovaný princip, který se pak rozvinul,“ uvedl kurátor Ladislav Daněk.

Obě výstavy jsou součástí přehlídky současného středoevropského umění – Trienále SEFO 2021.

3 minuty
Jan Pamuła na dvou výstavách
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 36 mminutami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 10 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 20 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...