Rolling Stones, CzechTek i mrtvá těla zastupují 30 let svobodné kultury

Nová venkovní výstava v pražské ulici Na Příkopě dokumentuje vybrané okamžiky, které vzbudily pozornost v české kultuře po pádu železné opony. Sto fotografií na pětadvaceti panelech ukazuje například koncerty Rolling Stones a Madonny, problematický návrh na novou budovu Národní knihovny nebo zásah proti CzechTeku. Připomeňte si některé tyto události podrobněji.

Zásah proti účastníkům CzechTeku v roce 2005
Zdroj: ČTK Autor: Petr Eret

1990: Napřed fax, pak Rolling Stones

Jedním z prvních velkých potvrzení svobody československé kultury byl v roce 1990 koncert Rolling Stones. Kameny se přivalily do Prahy a vystoupily před 130 tisíci fanoušky. „Koncert byl vyprodaný v osmnácti dnech. Nefungovaly žádné předprodeje a produkce na obou stranách spolu komunikovaly pomocí faxu,“ připomíná za organizátory festivalu Romana Jedličková dřevní dobu české kulturní produkce.

Pořadatelé koncertu Stounů museli řešit požadavky, které při show takového rozsahu nejsou neobvyklé, pro československé koncerty ale rozhodně nezvyklé byly. Třeba kde sehnat tunu suchého ledu na chlazení elektrických agregátů nebo čtyři speciální vysokozdvižné vozíky, když v celé republice byly jen dva.

Při odletu zastihl Rolling Stones telegram od Václava Havla, který legendární kapelu vzal mimo jiné do své oblíbené restaurace na rybu. V poděkování Micku Jaggerovi i ostatním, kteří mimo jiné svůj honorář věnovali Nadaci Olgy Havlové, napsal, že jejich hudba vypovídá o tom, oč on usiluje svým životem i tvorbou.

Mick Jagger při koncertu Rolling Stones v Praze (1990)

Zdroj: ČTK
Autor: Michal Doležal
V devadesátých letech byl po kultuře hlad, zejména té západní, a naopak i hvězdy světového showbyznysu byly zvědavé, jak to v zemích oddělených desetiletí železnou oponou vypadá. Před pěti lety tady všude byla mlha, dnes je tu jasno, použil meteorologickou metaforu Andrew Fletcher, klávesista Depeche Mode, kteří jako jedny z mála velkých jmen u nás zahráli ještě před sametovou revolucí.

1996: Jackson místo Stalina

Zatímco Depešáci se do Česka opakovaně vrací, někteří fanoušci měli možnost slyšet své idoly naživo na tuzemském pódiu jen jednou. V roce 1996 tu třeba poprvé – a také naposled – koncertoval Michael Jackson. Navíc si Prahu vybral jako začátek svého turné HIStory. Že zrovna české hlavní město bude mít tu čest, lidem sdělila nadživotní socha krále popu. Dočasně na Prahu shlížela z pražské Letné, z místa, které bylo původně vyhrazeno monumentálnímu památníku Stalina.

Kritici koncert označovali za „velké nic“, „nejhorší kulturní zážitek“ nebo za „směšný cirkus“, nicméně fanoušci byli Jacksonovou show většinou nadšeni. Někteří natolik, že chtěli jeho sochu na Letnou umístit natrvalo. Zhruba dvoumetrové memento – zpěvákovu bustu pokrytou imitací bronzu a umístěnou na sloupu, kde by byly ztvárněny důležité momenty z Jacksonova života – podpořil třeba někdejší primátor Pavel Bém (ODS), u jiných ale narazila na odpor.

„Nemyslím, že by mohla jeho socha někomu zásadně vadit. Když v Praze může být pomník bulharského politika nebo chorvatského básníka, proč by tu nemohl být pomník amerického umělce a člověka, který přispíval takovou měrou na charitu, že se tím dostal do Guinessovy knihy rekordů,“ podivovala se tehdy Helena Babická z Muzea pověstí a strašidel, z jehož iniciativy měla být Jacksonova socha na Letné umístěna.

Nakonec socha od Daniely Kartákové své místo našla u dětského domova na pražské Zbraslavi jako připomínka, že ho Jackson v roce 1996 navštívil.

Ke kritikům Michaela Jacksona na Letné patřil i umělec David Černý. „Mně je v principu pomník Michaela Jacksona úplně ukradený,“ prohlásil tehdy. „Může tu stát bez problémů jeho pomník i pomník Helenky Vondráčkové nebo Mickey Mouse. Osobně bych tu nejraději viděl velký pomník, který by vypadal jako čtyřmetrový Klaus, připoutaný k radlici buldozeru a snažící se zabránit stavbě Kaplického knihovny. Mohlo by se to jmenovat Pocta české malosti.“

2007: Chobotnice, kvůli které by se Václav Klaus nechal přivázat

Tolik probíraný návrh na novou budovu Národní knihovny ve výčtu důležitých momentů svobodné české kultury také nechybí. Takzvanou chobotnici či blob, jak se stavbě amorfního tvaru v dobrém i špatném přezdívalo, navrhl Jan Kaplický. A zvítězil s ním v mezinárodní architektonické soutěži.

„Je to možná nejzávažnější okamžik v mém životě. Doufám, že se uzavřel kruh od doby, kdy mě v roce 1955 nevzali v Praze na techniku jako neuspokojivého žáka,“ uvedl po vítězství svého návrhu architekt, který se prosadil v emigraci.

Vizualizace budovy Národní knihovny od Jana Kaplického
Zdroj: ČTK/PR
Autor: Future Systems

Soutěž ale skončila u soudu kvůli tomu, že se v jejím průběhu měnila pravidla, a realizace Kaplického futuristického projektu doplatila na zpolitizování tématu. Například už zmiňovaný Václav Klaus, v té době prezident, prohlásil, že podobně jako protijaderní aktivisté u Temelína je „ochoten přivazovat se vlastním tělem a bránit, aby Národní knihovna v takové podobě na Letné byla“.

Vdova po architektovi Kaplickém podepsala před dvěma lety memorandum s ministerstvem kultury o převodu autorských práv k projektu – a nápad, že by se blob přece jen ještě mohl postavit, se tu a tam sice vynoří, ale příliš reálné to není. Nicméně novou budovu pro Národní knihovnu bude třeba postavit, stávající kapacity – tedy dlouhá léta revitalizované Klementinum a dostavěné depozitáře v Hostivaři – vystačí zřejmě jen do roku 2040.

2006: Kříž s Madonnou

Nadzdvihnout mandle se v uplynulých třech dekádách podařilo českým představitelům i třeba zpěvačce Madonně. Provokace jsou ostatně součástí jejího image. Za českými fanoušky se poprvé podívala v roce 2006 při propagaci alba Confessions on a Dance Floor.

Část veřejnosti – a nejen v Česku, sousední Polsko její show rozdýchávalo ještě hůř – pobouřila choreografií při písni Live to Tell. S trnovou korunou na hlavě zpívala na kříži. Kardinál Miloslav Vlk vystoupení označil „za nepřijatelnou urážku náboženského cítění a věřících“.

Popová diva se proti podobným nařčením později ohradila, že církev rozhodně zesměšňovat nechce. „Ze srdce věřím, že kdyby byl Ježíš nyní živ, udělal by to stejně,“ uvedla v prohlášení. „Mým záměrem je upozornit na miliony afrických dětí, které dennodenně umírají nebo přežívají bez péče, bez léků a bez naděje. Žádala jsem diváky, aby otevřeli svá srdce a mysli a podle svých možností přispěli k nápravě.“

2005: Ne tančící děti, ale nebezpeční lidé

Nutno říct, že v českých médiích si nevysloužila tolik pozornosti jako o rok dříve CzechTek. Technoparty na louce poblíž Mlýnce na Tachovsku nebyla první takovou akcí, ale rozhodně tou nejsledovanější. „Reklamu“ jí udělal tvrdý zásah policie, kdy na technaře nastoupili těžkooděnci se slzným plynem a vodními děly.

Policejní zásah, jenž mimo jiné stál více než 31 milionů korun, vyvolal rozporuplné reakce. Postup policie kritizovala zejména tehdy opoziční ODS, ale i někteří tehdejší vládní politikové. Naopak premiér Jiří Paroubek (ČSSD) zákrok policie hájil a kvůli výroku, že „technaři nejsou tančící děti, ale nebezpeční lidé“ se stal terčem mnoha vtipů. Na stejném místě se dokonce konal protestní festival ParoubTek.

Inspekce ministerstva vnitra kvůli zásahu obdržela přes stovku trestních oznámení. Většinu z nich odložila a nakonec v lednu 2009 Nejvyšší státní zastupitelství prošetřování policejního zásahu ukončilo s tím, že policisté postupovali v souladu se zákonem. V civilním sporu soud rozhodl, že za nepřiměřený policejní zásah se musí ministerstvo vnitra omluvit dvěma účastníkům technoparty a finančně je odškodnit.

2017: Čí ta „Bodies“ jsou?

Nálepku „kontroverzní“ má zaslouženě další z okamžiků venkovní výstavy: výstava Bodies. Putovní instalace návštěvníkům ukazuje jako exponáty lidská těla ošetřená speciální metodou, takzvanou plastinací, kdy se voda a tuky nahradí silikonem.

Pořadatelé vyzdvihují edukační význam, jaký má pro návštěvníky možnost prohlédnout si kosterní soustavu, svalstvo i jednotlivé orgány; kritici se ptají, čí kosti a orgány vlastně jsou. Produkce spadá pod americkou firmu, nicméně objevují se podezření, že se vystavují těla umučených čínských politických vězňů.

Výstava Bodies na pražském Výstavišti
Zdroj: ČTK
Autor: Michal Kamaryt

V Česku se Bodies vystavovaly několikrát, největší rozruch vyvolaly v roce 2017, kdy se do dění vložil Jan Čižinský, starosta (tehdy za KDU-ČSL/Trojkoalice) městské části Prahy 7, na jejímž území se lidská těla vystavovala. Výstavu chtěl zastavit a těla pohřbít s odůvodněním, že jejich vystavování je v rozporu se zákonem o pohřebnictví. Se svým požadavkem ale neuspěl.

Na konci května se Bodies (pod názvem Body Worlds) v Česku opět objeví. K vidění budou na brněnském výstavišti. „Body Worlds Brno 2021 je založena na spolehlivém dárcovském programu, kdy dárci vyloženě žádají, aby jejich těla byla po smrti použita k veřejnému vystavení,“ ujišťují pořadatelé na webu akce.

2020 a 2021: Doba temna

Aktuálně každopádně v české kultuře mrtvo je. Jak upozorňuje i venkovní instalace, zakončuje ji panel s nápisem: 2020 a 2021 – doba temna pro českou kulturu.

„Vznikla jako reakce na zavřené kluby, koncertní sály, divadla, na zrušené koncertní tour a zrušené festivaly. Chtěli jsme připomenout, co se tady od sametové revoluce odehrálo a že kultura patří do našich životů,“ říká za pořádající JVS Group Romana Jedličková. „30 let svobodné kultury“ je možné si kousek od Václavského náměstí prohlížet zdarma do 24. května.

Video Studio 6
video

30 let svobodné kultury mapuje venkovní výstava