Vedení Ostravy nabízí k prodeji architektonicky cennou vilu Na Zapadlém. Památkově chráněný objekt z první republiky chtělo zrekonstruovat a provozovat na vlastní náklady, záměr ale změnila nabídka soukromého investora. Dům ve stylu art deco sám pro sebe navrhl stavitel a architekt František Grossmann.
Běžně nepřístupná vila není dlouhodobě využívána. Patří do majetku města, zájem ze strany soukromého investora přišel v době, když už má Ostrava na opravu vily stavební povolení a dokončuje projektovou dokumentaci.
Peníze investora, podmínky města
Vilu se město snažilo prodat už několikrát, zatím marně. „Nastavili jsme podmínky, aby se mohl přihlásit kdokoliv, ale aby naplnil účel, který město chce,“ uvedla k možnému prodeji památky náměstkyně primátora Zuzana Bajgarová (ANO).
Až donedávna město chtělo vilu zrekonstruovat, otevřít veřejnosti pro kulturu a pro reprezentační účely. Pro budoucí zájemce nastavilo stejné požadavky. „Samozřejmě je pro nás podmínkou, aby případný investor měl zkušenosti s obnovou historických objektů, protože to není jednoduchá záležitost,“ dodává Bajgarová.
Žádost soukromého subjektu, který nyní projevil o vilu zájem, je podle ní obsahově podobná realizaci, o níž na vlastní náklady uvažovalo město. Pokud by se investor našel, měl by využít zpracované podklady města, které by odkoupil.
Očekává se, že rekonstrukci zahájí do tří měsíců od koupě a dokončí ji za tři a půl roku. Náklady na opravu město odhaduje na více než 112 milionů korun. Pokud se Ostravě investora najít nepodaří, vrátí se ke svému záměru a vilu chce opravit na své náklady.
Svědek doby, který potřebuje citlivý přístup
V době dokončení roku 1923 vzbuzovala stavba u veřejnosti velkou pozornost. Dnes zašlá sláva je pozůstatkem někdejší výstavnosti a honosnosti interiéru i exteriéru. Řadu prvků a materiálu se podařilo dochovat, přestože se vila nevyhnula zásahům – po válce sloužila například jako mateřská školka.
„Původní okna, včetně dochovaného mechanismu otvírání. Dřevěné obklady stěn. Dveře, vitráže a keramické reliéfy. V tomto směru nemá tato vila v Ostravě obdoby,“ nepochybuje historik umění Martin Strakoš z Národního památkového ústavu.
Upozorňuje, že vila si žádá citlivý přístup po stavební i restaurátorské stránce. Ať už sto let starou budovu zrekonstruuje soukromník, nebo město, musí do ní například vrátit vnitřní schodiště či si poradit s původní fasádou. „Vnitřně probarvená okrová omítka a do toho slída, která se leskne, a lesk se propojuje s romantickým nádechem domu,“ popisuje Strakoš fasádu, kterou na rozdíl od jiných podobných nezakryl polystyren nebo různé nátěry.
Firma Grossmann & Fiala
Cenný příklad dekorativismu počátku dvacátých let minulého století má Ostrava díky architektovi a staviteli Františku Grossmannovi. Rodák ze slezské obce Pustějov založil po příchodu do Moravské Ostravy společnou firmu s Františkem Fialou. Grossmann byl v profesní dvojici prý tím technicky zdatnějším, Fiala zase tím invenčnějším.
Ze společných realizací byli podepsáni pod sanatoriem na Hornopolní ulici nebo přestavbou dolu Zárubek. Po skončení první světové války skončila i společná firma Grossmann & Fiala a Grossmann projekty a realizace staveb dál prováděl jen pod svým jménem.
Honosné sídlo může stát i v Ostravě
Sám si také navrhl vlastní dům propojený s kanceláří. Zatímco úspěšní ostravští podnikatelé často bydleli v Brně nebo ve Vídni, Grossmann našel ideální místo pro – na tehdejší ostravské poměry – honosné sídlo na pozemku proti městskému hřbitovu.
„Na svou dobu je to sice poměrně konzervativní stavba, ale opravdu velice bohatě zdobená. Vevnitř byla celá řada vestavěného nábytku, schodišťová hala, látkové tapety a podobně,“ podotýká památkář Martin Strakoš. Dekorativnost je patrná i v exteriéru: arkády, věžička, vyhlídka na střeše, bazén s vodotryskem, zahrada chráněná plotem s popínavými růžemi.
Osudová krize
Grossmann zde bydlel se svou ženou, v menším křídle byl domov jeho bratra. Rodina se z domu těšila pouhých deset let. Život v krásném domě totiž kazily potíže v podnikání. Hospodářská krize dostala firmu do velkých finančních problémů, ještě násobených nátlakem věřitelů.
V roce 1933 Grossmann napsal svému bratrovi dopis na rozloučenou a on i jeho žena se situaci rozhodli vyřešit sebevraždou. „On zemřel, jeho manželka sice přežila, přesto byli dědicové v podstatě přinuceni dům prodat,“ dopověděl Grossmannův příběh Strakoš.
Vila, která se i s dobovými detaily dochovala až do současnosti, se ale může podle památkáře stát jedinečným svědkem stavební kultury počátku dvacátých let dvacátého století.
