Zhruba sto let zná svět tepláky. Oděvní fenomén už zdaleka nepatří jen do pohodlí domova nebo na atletické dráhy či do tělocvičen. V posledních letech úspěšně dobývaly také svět módy. Souvisí to s poptávkou po pohodlí, zároveň ale s nutností, aby kus z pružného materiálu vypadal elegantně. Do „teplákové kultury“ zasáhla i koronavirová pandemie, během které lidé tráví více času doma. Revoluce v šatnících se ale podle módní publicistky Veroniky Ruppert konat nebude. „Budeme si chtít obléknout zase něco jiného než tepláky,“ myslí si.
Ve 20. letech minulého století uvedl první tepláky na trh francouzský podnikatel Émile Camuset. Staly se součástí sportovní kolekce jeho značky Le Coq Sportif.
Pionýr sportovního oblečení se v tomto oděvním sektoru pohyboval už od konce 19. století. To bylo období, kdy začaly po celé Evropě vznikat sportovní oddíly, včetně například pražské Sparty nebo Slavie. Camuset se věnoval hlavně oděvům na cyklistiku, která byla ve Francii mimořádně populární. To se změnilo po první světové válce.
Po roce 1918 zažíval vyspělý svět ohromný boom ve volnočasových aktivitách. Ty prostupovaly všechny společenské vrstvy a sport tak už nebyl jen výsadou určité skupiny lidí, ale stával se masovým koníčkem.
Americká značka Russel Athletic byla na vzestupu a dobývala anglosaský svět. Camusetův Le Coq Sportif se přizbůsobil konkurenci i poptávce společnosti a pustil se do rozmanitější výroby. Ve 20. letech se stala značka oficiálním dodavatelem francouzských reprezentací ve fotbale, rugby, basketbale a v atletice.
V rané historii tepláků jim dělali největší reklamu olympionici
Lidé se při sportování chtěli cítit co nejkomfortněji a poptávali materiál, ve kterém by jim nevadilo se zpotit. Společnost Le Coq Sportif tak přišla ve 20. letech minulého století s prvním modelem pohodlných kalhot z vlny. (Měkká a pohodlná bavlna se začala používat až v roce 1926, kdy ji v praxi uvedla značka Russel Athletic).
V angličtině se jim začalo říkat „sweatpants“ (sweat – potit se, pants – kalhoty). Tehdy jednoduché šedé tepláky byly vysoce účinnou odpovědí na přiléhavé kalhoty, které dominovaly pánské módě od francouzské revoluce.
„Popularizace se (tepláky) dočkaly díky tomu, že myšlenky na zdraví a vysportované tělo se staly součástí tehdejší moderní společnosti,“ vysvětluje Shaun Cole, historik kultury a módy z London College of Fashion.
Jejich „ambasadory“ se stali slavní sportovci. Největší reklamu teplákovému oblečení dělaly nejsledovanější sportovní události – olympijské hry. A to už od roku 1936. Fotografie afroamerického atleta Jesseho Owense, který v teplácích přebírá v nacistickém Německu zlatou medaili, se stala ikonickou.
O pár let později, v předvečer druhé světové války, se firma Le Coq Sportif opět zapsala do historie. Tepláková souprava, v angličtině „tracksuit“, se stala nedílnou součástí a znakem každého sportovního oddílu. V atletice byla nutností. Francouzi jí přezdívali „nedělní uniforma“. Oproti teplákům jako takovým, které dobývají módu, se tracksuit stále pojí výhradně jen se sportem nebo s některými subkulturami.
Orientace na masovou produkci
Tím, jak vstupoval sport do mediálního a veřejného života, se logicky rozrůstal také byznys se sportovním oblečením. Vyvíjel se technologicky a stal se komerčním produktem. Vznikaly nové značky a velké obchodní dohody mezi sportovci a oděvními firmami.
„Velmi se rozšířila průmyslová výroba oblečení. Začaly se dělat věci jednoduché, levné a sériové – ve velkém množství, což dříve nešlo,“ vysvětluje novinářka a publicistka Veronika Ruppert, která se dlouhodobě zabývá módou a módními trendy.
„Fashion byznys se změnil, už to nebyly konkrétní věci na míru pro jednoho člověka, ale oblečení pro masu lidí,“ dodává. S masovou produkcí tak ruku v ruce vznikaly nové značky, některé zkrachovaly, jiné se naopak staly celosvětově úspěšnými a dominují trhu dodnes.
Jen čtyři roky po válce, v roce 1949, založil rodák z Bavorska Adi Dassler značku Adidas. Ta později teplákům a teplákovým soupravám vtiskla nový prvek – proužky po stranách. Mezi další zásadní značky v poválečné éře patřily americký Champion, britské Umbro a později, v 60. letech, Nike.
Rocky Balboa jako první vlaštovka
Do ulic a různých subkultur se tepláky dostaly ale až v 80. letech, s jednou výjimkou. V roce 1976 se na filmových plátnech objevil poprvé slavný, smyšlený, boxer Rocky Balboa, který teplákům vydláždil cestu.
Snímky herce Sylvestera Stallona, jak v teplácích potí tělo nejen v tělocvičně, ale i při běžeckých trénincích ve městě, se staly jednou z nejslavnějších sekvencí filmové historie. Byla tak úspěšná, že se opakovala v jiné kulise, ale opět s tepláky, i v pokračování z roku 1979.
Soundtrack Gonna Fly Now se pouští v posilovnách dodnes a je symbolem tvrdé dřiny a fitness rutiny. Film o americkém boxerovi považuje za jeden z prvních milníků „teplákové kultury“ i Veronika Ruppert.
„Když se řeknou tepláky a slavné snímky, tak se mi vybaví jako první Rocky Balboa. Ikonické záběry, jak se s tím Rocky sám pere, vybíhá schody, má propocený tepláky a je to vlastně hrozně cool,“ říká dramaturgyně rozhlasové stanice Radio Wave.
Sám herec Sylvester Stallone na tepláky nikdy nezanevřel, stejně jako na filmového Rockyho. V roce 2015 a 2018 vyšlo volné pokračování Creed I a Creed II. Fyzická námaha v posilovně a proslulý „dresscode“ jsou jejich součástí.
Přelomová éra
Přelomová éra tepláků nastala v 80. letech minulého století. „Rozvoj posiloven a nová vlna zdravého přístupu k životu dostaly tepláky ze specificky sportovního kontextu do obecnější roviny oblečení pro volný čas,“ vysvětluje Shaun Cole.
V té době se móda tepláků a teplákovek rozvětvila v návaznosti na subkultury. V Británii vycházela hodně z prostředí fotbalových fanoušků, chuligánů a rowdies. Ti se jednoduše inspirovali svými fotbalovými idoly. Na Ostrovech tak tracksuits (teplákové soupravy) symbolizovaly násilí, špinavá anglická předměstí a vzdor vůči establishmentu.
Ostatně Spojené království se nacházelo uprostřed ekonomické krize, zemi vládla přísnou rukou železná lady Margaret Thatcherová a vůči autoritám vzniklo hned několik revoltujících subkultur, tou nejhlasitější zřejmě byla punková scéna.
Největší službu teplákům odvedl ale americký hudební showbyznys, což platí víceméně dodnes. Tepláky se staly znakem rozvíjející se tamní komunity hip hopu a rapu.
Prezentace tepláků nebo souprav jako součástí „swagu“ (stylu) se poprvé s větším přesahem ujala rapová skupina Run DMC. V roce 1986 natočili newyorští rapeři klip „My Adidas“, který byl v podstatě reklamou na teplákové soupravy. Uskupení si dalo záležet na tom, aby všem ladily boty, tepláky i mikiny – ve stejné barvě a ve stejné značce.
Na Run DMC navazovaly další hiphopové ikony, v 90. letech se do mužských tepláků oblékala například raperka Missy Elliot. To bylo ještě předtím, než na scénu přišly teplákové kolekce od Juicy Couture.
Konec tepláků jako výhradně maskulinního oblečení
Ještě v 90. letech patřily tepláky mezi oblečení s pánským střihem, to se změnilo na přelomu tisíciletí. „V roce 2001 Juicy Couture přišla se semišovou verzí tepláků. Šlo o bokový střih a břicho venku. Celou výhradně maskulinní módu tyhle modely poženštily,“ popisuje Veronika Ruppert.
Nový druh oblečení se stal okamžitě populárním v americkém showbyznysu. Celebrity tepláky nosily v běžném životě, když šly pro kávu nebo do obchodu. Bulvární média zaplavily snímky hvězd, kterak se s velkými slunečními brýlemi a tepláky vypravovaly do města.
Britney Spears, Rihanna, Mariah Carey, Catherine Zeta-Jones, Jennifer Lopez a Eva Longoria – to je jen krátký výčet slavných osobností, které si v nošení tepláků libovaly nebo dodnes libují.
„Před pár lety tuhle věc připomněla značka Vetements, která ve spolupráci s Juicy Couture zapomenuté semišové tepláky vytáhla,“ popisuje Ruppert. V rámci kolekce SKIMS učinila letos návrat tepláků Kim Kardashian. Podpořila jí mimo jiné Paris Hilton, která stejně jako výše zmíněné celebrity, nosila tepláky už minulé dekády.
Jak tepláky dobyly módní mola
V oděvním byznysu se v souvislosti s tepláky v posledních letech používá termín „efekt Lululemon“ (Lululemon je značka, která se zaměřuje na sportovní oblečení, běžecké kalhoty – tepláky). Někteří módní experti dokonce tvrdí, že tepláky jsou v posledních letech tak populární, jako kdysi byly džíny.
- Vůbec první kolaboraci mezi módním průmyslem a sportovním oblečením má na svědomí Jódži Jamamoto. Ke spolupráci došlo už v roce 2003.
„Tepláky si užívají moment, který od aerobikového šílenství 80. let svět neviděl,“ píší Financial Times. Ekonomický deník poukazuje na to, že se tepláky ze symbolu „společenské porážky“ a povalování na gauči v poslední dekádě staly módním hitem.
Trendovost tepláků v módním prostředí zaznamenala Veronika Ruppert poprvé před šesti lety v Praze na Fashion Weeku. „Byl to pro mě moment, kdy jsem si poprvé řekla – aha, tady se něco děje,“ vzpomíná na moment, kdy viděla dva zahraniční prominentní hosty módního festivalu v teplácích.
„Tepláky se pak staly součástí kolekcí některých mladých designérů, kteří se zabývali streetwear módou,“ říká. Vydat se tímto směrem nebály značky jako Odivi, návrháři Jan Černý nebo Lukáš Macháček. „Ti to dělají už několik let,“ dodává Ruppert.
„Pohodlné materiály“ dobývají i módu společenských obleků. Ruppert zmiňuje českou značku Blažek, která má v kolekcích běžně obleky z pružných látek. „Obleky jsou velmi elegantní, ale vlastně ze sportovního funkčního materiálu,“ vysvětluje.
V roce 2015 se vzestupu tepláků věnovaly i Financial Times. Podle nich v témže roce stouply v Severní Americe tržby až téměř o pětinu. Průzkum NPD Group zjistil, že největší skupinou kupující tepláky byli muži – mileniálové ve věku 18 až 34 let. Ti v měřeném roce zvýšili své výdaje na oblečení pro volný čas téměř o 40 procent.
Streetwear
Podle Ruppert jsou tepláky v dnešní době pevnou součástí streetwearu. Těží z popularity takzvané sneakers obuvi, myslí si novinářka, což jsou tenisky a boty primárně určené na sport, ale nošené běžně i do města, práce nebo na společenské akce.
Největšími propagátory jsou tak jako v minulosti stále rapeři. Nahrává tomu i fakt, že jejich scéna si úplně podmanila mainstream a showbyznys za Atlantikem. „Ve streetwearu a v teplákovém oblečení je rap úplně nejdůležitější. Zásadně ovlivnil módu,“ doplňuje Ruppert.
Například Kanye West, několikanásobný držitel cen Grammy, se na veřejnosti objevuje často v teplákách a tento kus oblečení tvoří nedílnou složku jeho vlastních módních kolekcí. Spolu se svojí manželkou Kim Kardashianovou patří k největším globálním influencerům. Jen na sociální síti Instagram má Kim téměř 200 milionů followerů.
Tepláková kultura a pandemie
Tepláky měly svoje místo i v roce 2020, který doprovázely izolace a trávení času v pohodlí domova. Svět zasáhla pandemie a střídavě ochromila veškerý společenský život. Nutnost zůstat v obývacích pokojích a vypustit kulturní nebo gastronomický program by tak mohla nahrávat i teplákům.
Tím spíš, že v karanténě se ocitly i celebrity. Ty se svými fanoušky díky sociálním sítím sdílely každodenní domácí život. Virálním se například stalo video hollywoodské herečky Jessicy Alby, která na síti TikTok sdílela svojí „taneční rutinu“ oblečená v teplácích. V „domácím“ se prezentují během koronavirové krize i další influenceři.
Podle Veroniky Ruppert pandemie zasáhla i do obsahu módních produktů. „Módní řetězce se přizpůsobily a letos navrhly oblečení, které je více loungewear a může se nosit doma i venku,“ říká.
Zároveň ale dodává, že podle ní po koronavirové krizi nenastane revoluce v oblékání ve veřejném prostoru. „Lidé, kteří nosí tepláky už dlouho a všude, těm je to stejně jedno,“ tvrdí. Jiní, kteří si oblékání užívají, ale naopak po pandemii budou chtít obléknout zase něco jiného než tepláky. Džíny, společenské kalhoty nebo šaty a sukně tak rozhodně nezmizí. „Po druhé světové válce lidé taky nechtěli dál nosit pracovní oděvy,“ hledá paralely.
„Napříkad Dior měl v poválečném období ohromný úspěch se superromantickými obrovskými sukněmi ze spousty metrů látky, což za války bylo něco nemyslitelného. Myslím si, že se může stát něco podobného, že si lidé mohou naopak zase užívat úplně crazy módu,“ uzavírá.
