Příčinou nedobrých sousedských vztahů mezi Lýdií a Médskou říší byla pravděpodobně oblast Anatolie, kde obě země uplatňovaly své mocenské zájmy.
Řecký historik Herodotos nabízí ale i romantičtější verzi. Podle ní médského vládce Kyaxara naštvali lovci, když se vrátili z lovu s prázdnou. Počastoval je urážkami, oni si to nenechali líbit, zastřelili králova syna a jeho tělo přinesli Kyaxarovi jako uštěpačný důkaz, že se jim přece jen něco podařilo ulovit. Poté prchli ze země a hledali azyl v Lýdii. Tamní král Alyattés II. výtečníky odmítl vydat, na což Kyaxarés reagoval vyhlášením války.
Ať už to tak bylo, nebo ne, jisté je, že v květnu 585 př. n. l. došlo k rozhodující bitvě. Jedna z nejstarších událostí, u níž se podařilo vypočítat datum s takovou přesností – díky zatmění Slunce. Že k němu dojde, už v tehdejších dobách předpověděl filozof, matematik a astronom Thalés z Milétu.
Účastníky bitvy nicméně působivý úkaz zaskočil a vyložili si ho jako vzkaz od bohů. „Vidouce Médové a Lýdové, že se den změnil v noc, zastavili boj a oba národy dychtily po vzájemném míru,“ zapsal Herodotos.
Příměří ještě stvrdila svatba královských potomků a bylo ujednáno, že řeka Halys (čili Kızılırmak čili Červená řeka) utvoří přirozenou hranici.
O několik desítek let později se tok stal osudným lýdskému králi Kroisovi. „Překročíš-li řeku Halys, zničíš velkou říši,“ odpověděla mu totiž mazaně věštkyně Pýthie na dotaz, jak dopadne jeho tažení proti Peršanům. Neřekla mu už ovšem, že té zničené říši zrovna vládne. Někdy v té době spolkli Peršané i Médskou říši.
